CS-club - český a slovenský zahraniční klub

CS-CLUB je uzavřený soukromý internetový diskusní klub, provozovaný ze serverů mimo území České republiky. Nelze se na něj přihlásit přímo. Zájemci o účast, kontaktujte, prosím adresu prilisdlouhonamori@gmail.com. Tento blog uveřejňuje články Ross Hedvíčka a dalších účastníků cs-clubu.

Sunday, December 24, 2006

Rok 1945 na Hřebečsku


Franz Chocholatý-Gröger

S květnovými dny roku 1945 začaly intenzivní akce vedoucí k urychlenému vyčištění prostoru Hřebečska od německého obyvatelstva v rámci národní očisty a „vylikvidování Němců”, řečeno známým projevem prezidenta Beneše v Brně: „Nyní se dáme do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také zde ve městě Brně s Němci a všemi ostatními“ (Potlesk.) „Můj program je – a já se tím netajím - že otázku německou musíme v republice vylikvidovat” (1). Hlavní roli v těchto aktivitách v oblasti Hřebečska přejaly jednotky československé armády a partyzánské skupiny. Oblast pod Orlickými horami byla polem působnosti partyzánů ze svazku “VÁCLAVÍK”. Velitelem svazku byl Jan Ptáčník (krycí jméno Václavík), majitel likérky v Kuklenách (nyní součást Hradce Králové). Ptáčník prý získal napojení k jednotkám Rudé armády, kolem něhož se vytvářel štáb koordinující činnost aktivně působících nebo právě vznikajících partyzánských jednotek. Měl v polovině května obdržet „ústní pokyny” od generála Ludvíka Svobody, ministra vnitra Václava Noska a prý také od předsedy vlády Z. Fierlingra k zahájení „vyčišťovacích” operací ve východních a severovýchodních Čechách, tedy i v Hřebečsku (2). Oddíly obou brigád (Brodecký – velitel por. Josef Hýbl-Brodecký s Hejtman/Kapitán – velitel npor. Josef Misař) se pohybovaly od severních Čech až k Hřebečsku (Zábřežsko, resp. Svitavsko). Jednotky byly sice podřízené vojenskému velení Alex v Hradci Králové v čele s gen. Zdeňkem Novákem (ten vydal 15. 5. 1945 rozkaz k obsazení pohraničních terénů s dovětkem „všechny Němce vykažte z historických území”),.ale oddíly podnikaly své akce většinou samostatně (3).

Postup těchto jednotek se vyznačoval nemalou tvrdostí, domovní prohlídky a internace probíhaly velmi nekompromisně, docházelo k častým krádežím , drancování a k „tvrdému trestání”. Ve svazku Václavík bylo 4000-5000 mužů a k dispozici byl i obrněný vlak. Svazek působil až do druhé poloviny června a usměrňování činnosti znamenalo pro velitele pravidelných jednotek nelehký úkol a místní správní orgány a bezpečnostní složky byly více méně pouhými nástroji „partyzánské zvůle”. Vysídlování prováděly zpočátku tyto partyzánské formace ve spolupráci s místními orgány, po nich převzali vedoucí roli při těchto aktivitách provázenými častými excesy vojáci spadající pod velení 14. divize.

Do oblasti Lanškrounska zasahovaly aktivity jednotlivých rot I.-III. praporu 30. pěšího pluku s velitelstvím v Ústí nad Orlicí. K odsunu obyvatelstva z území Čech a Moravy byla, v důsledku přísnějšího postoje velitelů Rudé armády a polské armády po jejich záboru Dolního a Horního Slezska, využita odsunová trasa po železnici v severozápadním směru. K tomu bylo vydán 12. června 4. oddělením MNO výnos o „vystěhování” německého obyvatelstva „organizovaně, v menších skupinách” a bylo stanoveno, že k odsunu z Moravy a ze severovýchodních Čech se nemají převážet přímo přes hranice v pásmu obsazeném Poláky, ale po domluvě s železničním traťovým velitelstvím v Olomouci a v Hradci Králové přepravovat z 3. vojenské oblasti do Děčína a pak do Drážďan a z prostoru II. sboru do Teplic-Šenova a pak do Saské Kamenice.

Hrůzných rozměrů dosáhla akce příslušníků brigády Brodecký pod velením por. Josefa Hýbla-Brodeckého. Prvním poválečným předsedou revolučního národního výboru s působností na celý okres se stal Josef Hrbáček, majitel mlýna a pily ve Výprachticích, účastník odboje. Po osvobození města je zde umístěna vojenská posádka pod vedením por. Jiřího Weniga, kterou tvořili příslušníci brigády Brodecký a 17. května 1945 sem dorazil por. Josef Hýbl-Brodecký s rotou z Těchonína. Součástí tohoto seskupení byla tzv. tankočeta, ve skutečnosti popravčí četa.

Ihned jsou shromažďováni na lanškrounském náměstí všichni muži německé národnosti z města a okolí. Jsou nuceni chodit v průvodu s portrétem Hitlera, musí provádět různá „prostná”, stát dlouho se zdviženýma rukama a přitom jsou surově biti, tlučeni, týráni a někteří vhazováni do požární nádrže. Je svolán „lidový tribunál”, v němž zasedli mimo jiné por. Josef Hýbl-Brodecký a Josef Hrabáček. Jména ostatních přísedících soudu jsou známa ze zprávy č. 18 (výpověď Juliuse Friedela z 22. 2. 1951). Bez jakýkoliv důkazů jsou muži trestáni brutálním bitím a smrtí. Zahynulo 24 osob: 13-14 bylo zastřeleno a oběšeno před radnicí, sedm na dalších místech a u tří nebylo možno cizí zavinění vyloučit, druhého dne byli popraveni další tři muži. Celkový počet obětí razie dosáhl počtu 27. Aktivita soudců byla přerušena požárem domu, který zapálila jedna žena přihlížející exekucím a která poté spáchala sebevraždu (4).

Následovaly domovní prohlídky , drancování, a násilnosti a to vše umocňovalo atmosféru strachu. S uvězněnými muži byla krutě nakládáno a někteří skončili na pracích v SSSR. Velitel Josef Hýbl-Brodecký požadoval pro své partyzány 10% ze získané kořisti (4). Z té doby se zachovala také fotografie zachycující českého poetu Vítězslava Nezvala v rozhovoru s aktéry tohoto masakru (5).

Co k tomu jen říci. Jen málo bylo Čechů, kteří byť jen slovem upozornili na tyto nepravosti. Fotit se s vrahy mělo cenu zlata. Prezidentův poradce dr. Prokop Drtina přednáší svůj projev na prvním slavnostním sjezdu národních (či lépe řečeno nacionálních) socialistů v sále Lucerny. V ten den, kdy Češi páchají zvěrstva na Němcích v Lanškrouně, vyzývá: „Prvním úkolem při zakládání nového života: vyčistit republiku celou a úplně od Němců… Abychom toho cíle dosáhli, musíme začít s vyháněním Němců z našich zemí ihned, okamžitě, všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zaváhat. Každý z nás musí pomoci v čištění vlasti…”

Německé zdroje hovoří o několika násilně usmrcených lidech ve městě a okolí a větším množství sebevražd. Hovoří se také o sedmi obětech partyzánských akcí v obcích Čenkovice, Orličky, Třebovice a Žichlínek. Jsou zde i zprávy o hromadném hrobu nedaleko Lanškrouna. Začátkem července 1945 bylo vysídleno z regionu kolem 1500 Němců (6).

V moravské části Hřebečska, v oblasti Moravské Třebové a Svitav byla situace v květnu a červnu 1945 v důsledku velké koncentrace německých civilistů a vojáků značně nepřehledná a to i v případě organizování správními orgány. V Moravské Třebové a okolí působily partyzánské oddíly Hrom (vel. Jaroslav Pavliš), Čagan (vel. Václav Komenda) a Jermak (vel. Ladislav Měřil) a zpočátku také vojáci 1. čs. armádního sboru a později také příslušníci „revolučních” útvarů podřízených velení 30. pěšího pluku (I. prapor - vel. mjr. Říha, velitelství Lanškroun, III. prapor - vel. pplk. J. Říha , velitelství Vysoké Mýto, náhradní prapor - velitel mjr. Truhlář) (7).

Do funkce posádkového velitele byl s podporou NKVD dosazen Jaroslav Pavliš a jeho bratr Bohuslav, kteří se stali se skupinou jim oddaných ozbrojenců v počtu 70 mužů neomezenými pány města. Bylo zde v průběhu května zabito několik Němců, o život přišlo nejméně 20 osob a bylo zaznamenáno několik sebevražd. Zvláště tvrdě s Němci zacházeli vojáci z jednotek 30. pěšího pluku pod velením por. Svobody a štkpt. Jaroslava Bešťáka. Ten si pozici posádkového velitele upevnil po zatčení bratří Pavlišů v polovině června (8). Bešťákovi vojáci zajišťovali podezřelé osoby, nezřídka je týrali a dopouštěli se krádeží a dalších trestných činů. Organizovali také přesuny Němců do jiných oblastí na práci. Bešťák byl později převelen a údajně vyšetřován vojenskými orgány.

K další tragické události došlo ve dnech 9.-11. 5. 1945 , kdy 22 Němců z Městečka Trnávky a obcí Borová a Lázy přišlo tragicky o život. Dne 9.5. byla na dvoře svého statků zastřelena selka dvěma příslušníky RG, 10. 5. při střelbě na jednoho z internovaných Němců ze Schupplerova hostince, který se dal na útěk, bylo zasaženo auto rudoarmějců. Na základě toho byli Němci, kteří byli v hostinci, vyvedeni a 14 jich bylo zastřeleno na dvoře hostince. Mezi zastřelenými byl i bývalý sudetoněmecký poslanec dr. Franz Hodina. V noci z 10. na 11. 5. uhořeli ve stodole manželé Hegerovi se synem po požáru založeného rudoarmějci a 11. 5. byl zastřelen lesník v márnici hřbitova a kominík na cestě do Lázu. Na událostech měli aktivní účast také místní tzv. rudí gardisté, jejichž jména jsou známa (9).

Ve Svitavách vyslýchali, podobně jako na jiných místech, příslušníci NKVD, probíhaly „razie” za účasti československé armády a mužů ze strážního oddílu por. Čápa z Litomyšle. Podle některých pramenů zahynulo do konce května 153 osob, z toho 90 sebevražd, 2 vraždy, 16 úmrtí následkem střelby a 35 zemřelých za „záhadných okolnosti”. Velmi zvláštní poměry panovaly v místních táborových zařízeních, jejichž správcem byl Emil Milford, do čela Úřadu pro Němce se dostal v minulosti sedmnáctkrát soudně trestaný Karel Haas. V červnu se důstojnici 30. pěšího pluku pokusili vynutit odsun Němců z města, ale akci se nepodařilo provést. Přesto bylo do konce srpna odsunuto ze Svitavska kolem 10 500 osob. Armádní zdroje uvádějí , že z prostoru Litomyšlska, Poličska a Lanškrounska bylo v rámci „živelného odsunu” evakuováno přes území 1. vojenské oblasti téměř 5600 německých mužů, žen a dětí (10).

Poslední oblast Hřebečska, Zábřežsko opanovaly v květnu skupiny svazku Václavík, v Mohelnici pak členové partyzánské družiny Rikitan-Pepa (vel. Josef Novák), kteří působily ve vzniklé Národní gardě. Jejich činnost (vyrabování skladu a vražda jednoho z majitelů fy bratří Rafeldů v Mohelnici) byla šetřena policií. Osudy některých aktérů událostí v květnu až červenci 1945 spojených především s činností svazku Václavík jsou velmi zajímavé.

Poručík (dosáhl hodnosti štábní kapitán) Josef Hýbl-Brodecký, za odbojovou činnost obdržel vysoká československá vyznamenání, vstoupil do KSČ, znal se s mnoho prominenty mimo jiné s Augustinem Schrammem, pracoval v ústřední partyzánské organizaci, kde zastával funkci předsedy branné komise, v únoru 1948 se jako významný činitel Svazu českých partyzánů podílel na státním převratu. Působil po určitou dobu jako vedoucí sekretariátu náměstka ministra obrany. Jeho pozdější údajná sebevražda je stále záhadou.

Jan Ptáčník–Václavík – již v květnu 1945 se někteří armádní činitele vyjadřovali o jeho profilu i partyzánské činnost dost nelichotivě, po válce dělal kariéru, patřil ke zdatným podnikatelům, po únoru 1948 vzniklo podezření, že spolupracoval s Němci a byl odsouzen na čtyři roky do vězení. Začátkem 50. Let byly v souvislosti s bojem ve stranických špičkách otevřeny některé „partyzánské věci” a byly využívány k vystupňování perzekuci proti účastníků nekomunistického odboje.

Josef Hrabáček (1896-1972), před válkou člen živnostenské strany,po válce národně socialistické strany, před rokem 1948 se dostal do sporu s komunisty, 1950 zatčen a v říjnu 1950 odsouzen Státním soudem a v březnu 1951 Nejvyšším soudem za zločiny velezrady a vyzvědačství na 22 let, 1964 propuštěn a 1990 rehabilitován (11).

Jak z předchozího vyplývá nebyly akce tzv. divokého odsunu „akcemi samozvaných bojůvek a části Revolučních gard, které si zaslouží kritické odsouzení. Šlo o zdivočelou lůzu, která neměla k podobným akcím oprávnění a využívala nepřítomnosti státní moci“, jak uvádí VÁCLAV HOUŽVIČKA ze Sociologického ústavu AV ČR v článku S odsunem přišli Britové v časopise Reflex, nýbrž aktivitami čs. vlády prováděnými československou armádou pod přímým velením gen. Ludvíka Svobody (12). Má sice pravdu, že „od roku 1946 byli někteří z nich souzeni, ale po komunistickém převratu v roce 1948 vyznělo jejich pronásledování do ztracena”. Ne však jen zásluhou KSČ , ale především platností zákona č. 115/1946 Sb.

Dne 15. května se zabývala vojenská rada při předsednictvu vlády výstavbou a úkoly branné moci. V souvislosti s posláním jednotek 1. čs. armády bylo stanoveno, že mají vyčistit pohraniční území od Němců a Maďarů. Téhož dne vydalo velitelství Alex rozkaz k „vojenskému obsazení Sudet” a „k vyčištění” území. Vláda již s vědomím již prováděných vysidlovacích akcí pověřila ministry vnitra, zahraničí a národní obrany vypracováním vládního usnesení k otázce transferu a vnitřní kolonizací území. Dne 6. 6. 1945 na poradě presidenta Beneše s nejvyššími vojenskými činiteli sdělil ministr obrany gen. Ludvík Svoboda , že byly vydány příkazy k „likvidaci” německých jazykových ostrovů (Jihlavsko, Svitavsko, resp. Hřebečsko). Beneš vyslovil s tímto souhlas s výhradou, „že se nebude zasahovat do zóny britské a americké”, a na schůzích vlády 2. 7. a 8. 6. se referovalo, že sovětští armádní představitelé mají k přesunům Němců do jejich zóny vstřícný souhlas (13). Spolu s projevy prezidenta, národně socialistických politiků a komunistů byla otevřena stavidla ke splnění Benešova snu o národním státě a o národně socialistické revoluci.

Překrucování faktů i zjevné lži politiků o násilném vyhánění patří stále k českému výkladu dějin. Násilné vyhánění nelze popřít. Jde zde o to, že to nebyl divoký odsud, bylo to státem řízené a státními orgány prováděné násilné vyhnání. Je-li trestné popírání holocaustu, mělo by rovněž platit za trestné popírání násilného vyhánění obyvatelstva před 25. 1.1946.


Poznámky:
(1) Beneš Edvard : Odsun Němců z Československa, Praha 1996, s. 139
(2) Staněk Tomáš: Povalečné “excesy”v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešit 41/2005, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, s. 187-188
(3) Generál Zdeněk Novák,účastník odboje, vojenské hnutí bylo v zimě 1942/43 zapojeno na Ústřední národní výbor, jehož předsedou byl zvolen Jaroslav Kvapil. Stal se členem tohoto ÚNV. Organizace byla v trvalém spojení s jednotlivými vládními orgány v Londýně a s oficiálním ilegálním hnutím na Slovensku. který byl vězněn gestapem od června 1944. Velitelství Alex se považovalo za nástupce původního vedení Obrany národy.V noci z 5. na 6. května byl gen. Zdeněk Novák osvobozen z věznice na Pankráci a 10. května se ujal velení nad všemi jednotkami velitelství Alex. Po příjezdu vlády do Prahy byl gen. Novák s pplk. Mrázkem přijat ministrem národní obrany, generálem Svobodou, od něhož dostal rozkaz k obsazení pohraničí historických zemí s výslovným určením: „Cokoliv podnikneš k zajištění Čech, k tomu ti dávám absolutní plnou moc, za kterou stojím do všech důsledků.” Tento úkol byl proveden. Jednotky pronikly až na historickou hranici a postupně vyčišťovaly zalesněné oblasti od zbytků německého vojska. Obsazením pohraničí naplnilo velitelství Alex své poslání, jeho vojenští členové se odebrali na přikázaná místa v nové československé armádě.,jak je uvedeno ve zprávě otištěné v knize Pražské povstání 1945, vydala Rada svobodného Československa k jeho 20. výročí ve Washingtonu D. C., v roce 1965. V roce 1950 vězněn v hradčanském “Domečku”.
(4) Staněk, s. 191: v Lanškrouně bylo registrováno 26 sebevražd od konce války do konce května.
Slyšme i druhou stranu, Infocentrum Šumava, Č. Budějovice 1990, zpráva č.18, ISBN 80-900076-I-9
Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen Überlebende kommen zu Wort. Selbstverlag der Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung Sudetendeutscher Interessen, 1951 Einleitung und Bearbeitung von Dr. Wilhelm Turnwald. Diese digitalisierte Version © 1999 by The Scriptorium. www.wintwrsonnenwende.com/scriptorium/archiv/weissbuch/dasd16.html,
Franz Chocholatý Gröger, http://www.bruntal.net/view.php?cisloclanku=200504270360.let od konce války - květen - srpen 1945 krvavá realizace Benešova plánu vylikvidování Němců, www.bruntal.net
(5) Pospíšil Jaroslav: Hyeny, s. 248, Vizovice 2002, ISBN 80-86093-67-0
(6) Staněk, pozn. 309, s. 191
(7) Staněk, s. 193
(8) “Kapitán” J. Pavliš byl sice zatčen, ale krátce nato na příkaz bezpečnostního referenta brněnského ZNV propuštěn, aby byl vyšetřován na svobodě. Dál pokyn svým hochům, aby osvobodili jeho bratra „podporučíka” Bohuslava, který byl rovněž zajištěn. Akce skončila fiaskem. Zde je také zajímavá informace, že jeden z Pavlišů byl podezřelý z e spolupráce s Němci za okupace.
(9) Strik Gretl:Tragické májové dny 1945 v Městečku Trnávce , Zdeněk Susa, Středokluky 2002, ISBN 80-86057-17-8
(10) Staněk, s. 194
(11) Staněk, pozn. 37, s. 24-25, s.,192
(12) www.reflex.cz/Clanek24866.html
(13) Staněk, Tomáš: Povalečné “excesy”v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešit 41/2005, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, ISBN 80-7285-062-8,
Staněk, Tomáš, Adrian von Arburg: Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánu při provádění „evakuace” německého obyvatelstva (květen až září 1945), 1.část: Předpoklady a vývoj do konce května, Soudobé dějiny 3-4 2005 s. 465-533, Ústav pro soudobé dějiny Praha 2005, ISSN 1210-7050


Literatura:
Skřivánek , M.: Odsun Němců ze Svitavska 1945-1947, Dissertationes historacae 4/1995, Hradec Králové
Skřivánek, M.: K tzv. lidovému soudu v Lanškrouně v květnu 1945 a jeho dozvuky počátkem padesátých let. In: Pomezí Čech a Moravy, Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Sv. 2 1998, s. 133-154
Trojan , E.: Tak přisahali: Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939-1945, Ústí nad Orlicí 2001


Jména zastřelených a ubitých v Lanškrouně
1. Benesch Viktor, Landwirt und stellvertretender Ortsbauernführer, Führer der Kriegerkameradschaft aus dem Weltkriege,
2. Neugebauer Josef, Ingenieur und Baumeister,
3. Dieterich Otto, Ingenieur und Baumeister,
4. Köhler, Ingenieur und Betriebsleiter,
5. Janisch Leo, Leiter des Arbeitsamtes,
6. Langer Karl, Beamter des Arbeitsamtes,
7. Langer Josef, Beamter des Arbeitsamtes,
8. Kowarsch Karl, Fleischhauermeister, erschossen von seinem Gehilfen,
9. Benesch Theodor, Forstdirektor i. R.,
10. Gerth Rudolf, Feldwebel,
11. Lug Hubert, Landwirt aus Lukau,
12. Klement Johann, Elektrotechniker,
13. Schwab Reinhold, Zementwarenerzeuger,
14. Schmidt Karl, Spenglermeister,
15. Jurenka Josef, Schlossermeister,
16. Schwab Robert, Beamter des Landrates,
17. Antl Richard, Bauer aus Rudelsdorf,
18. Marek, Eisenbahner,
19. Koblischke Josef, Oberlehrer i. R.,
20. Piffl Karl, Tischlermeister,
21. Hafler Leopold, Arbeiter,
22. Reichstätter Julius, Beamter,
23. Linhart Josef, Bauer aus Lukau,
24. Zandler, Bauer aus Rudelsdorf.

3 Comments:

Anonymous Anonymous said...

Ano je to strašné ale daleko nejhorší jsou dnešní názory lidí, kteří tuto etnickou čistku plně schvalují.

Např. na diskusním fóru »Odsun sudetských Němců« serveru lidé.cz i jinde.

Tuesday, December 26, 2006 at 12:27:00 PM EST  
Anonymous Anonymous said...

Dobrý den,

předem přiznávám, že dosud zastávám názor, že Češi během druhé světové války spáchali méně zrůdností než Němci. Pokud neradi mluvíte o kolektivech (ani o stranách v dobách války) - nemyslím si, že by v letech 1938-1946 byl počet vrahů česky mluvících větší než počet vrahů německy mluvících.

Nicméně, pokud je pravda obrácená, jsem ochoten to přijmout i s důsledky. Dávejte však prosím zastánci opačného názoru pozor na to, od koho berete informace a jaké. Pan Chocholatý uvádí ve zdroji č. 4 stránky na www.wintersonnenwende.com. Jiný článek na témže webu mluví o tom, jak překvapivě pěkné bylo zacházení s vězni v koncentračních táborech: http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/english/archives/articles/ccfacts.html

Dále jsem si všiml nepoměru mezi počtem obětí uváděných Sudetoněmeckým landsmanšaftem ve výši 200 000 - 300 000 zavražděných - určeno na základě odhadu a mezi přesně doloženými případy pana Chocholatého.

Zastávám názor, že vražda je vražda (tzn. zabití, kdy oběť ani vzdáleně neusilovala o můj život či mých blízkých), ať už je onou obětí Němec nebo Čech. Pokud je to možné, je třeba viníky soudit, nebo alespoň zveřejnit, jak to dělá pan Chocholatý. Nicméně bych byl opatrný tvrdit, že mají Češi tolik krve na rukou jako Němci, že je tudíž spravedlivé paušálně vrátit sudetoněmecké majetky, jak to považuje landsmanšaft. A to zejména v době, kdy v sousedním Sasku získává neonacistická NPD 10% hlasů, což na nás na všechny klade větší nároky na zamýšlení se nad interpretací historie.

David Navara
david.navara na nuabi.cz

Saturday, December 30, 2006 at 8:35:00 PM EST  
Anonymous Anonymous said...

U nás na jižní Moravě se říká: "Bez Lidic by nebylo Pohořelic". Kdyby Němci vyhráli válku, asi by Himmler nazaložil fond Německo-českého smíření a ani K. H. Frank by minuciózně nevyšetřoval vraždění českých kidí, židů a vůbec Slovanů. Zdraví dr. Michna

Sunday, July 5, 2009 at 4:28:00 AM EST  

Post a Comment

Links to this post:

Create a Link

<< Home

TOPlist