Pravdě podobný příběh České republiky

Když se má průměrný Čech (tedy většinou osoba strachy pokálená a se svým kouskem špatného svědomí) vyjádřit k případů Vladimíra Hučína, tak většina začne blekotat jako typický český poslanec nebo senátor: „Já o tom nic nevím, nemám dostatek informací...". Po včerejším vysílání (05. 12. 2006, ČT 2 - poznámka red. CS-magazínu) dokumentu Martina Vadase „Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" Českou televizí to už říkat nebudou moci. I když možná budou zase tvrdit, že se nedívali, protože byli v hospodě, cpali si do gumovky uzený bůček s knedlíkem a zelím a nebo že se dívali na jiném programu na „Třicet případů majora Zemana" - to je přece pravá česká kultura!

Dokument Martina Vadase sice byl příliš krátký, ale i tak objasnil, o čem to celé bylo a proč exkomunisté v České televizi bránili jejímu vysílání. Proč byl Vladimír Hučín v údajně demokratické České republice pronásledován, je nad slunce jasné - za to mohou komunisti ve vysokých funkcích, dosazení do těchto pozici Václavem Havlem a Václavem Klausem - proto žádný z těchto ostudných prezidentu nezasáhl ve prospěch Vladimíra Hučína formou prezidentské milosti či jiným způsobem. Je hrozné se dívat, jak jsou v údajně demokratické zemi takto nehorázně porušovány demokratické zákony a zvyklostí přesto, že v České republice každý den svítí slunce - stále to není nic víc než takový sametový Auschwitz.

Česká televize už před lety vysílala už jiný, ale jen pseudodokumentarní a velmi prorežimní „dokument" o Hucinovi, který natočil Dalibor Bártek. Tohle bylo jiné kafe a přineslo mnoho nových informací nikoliv o Hučínovi (to bylo jasné vždycky), ale hlavně o lidech okolo. Nepřestával jsem žasnout, když jsem je viděl defilovat na obrazovce:

Komunistický student David Pecha že Šumperka - to bylo ze strany Martina Vadase úplně zbytečné tam takového idiota dávat - ale možná chtěl ukázat typický příklad toho, jak levicově a komunisticky smýšlí dnešní česká mládež. Příklady mladých komunistů s plnou hubou moudrosti vidíme třeba i v dnešní české Wikipedii, kde jsou všichni ve funkci správců.

Zajímavý je ing. Jan Klas, poslanec Parlamentu České republiky, předseda stálé komise pro kontrolu BIS, předseda podvýboru pro zpravodajskou činnost. Sice se Hučínovi do kamery omlouvá za to, že o něm v minulosti mluvil hloupě (a mluvil hloupě docela často), ale tím to končí. Žádný příslib nápravy, aby se taková svinstva nemohla opakovat, žádné jmenování jmen, kdo za to mohl, žádné nazvání situace pravým jménem. Dá se říci, že i tento funkcionář, který je teoreticky v pozici moci sjednat nápravu, i v roce 2006 strachy kálí do kalhot, aby sám nešlápl nějakému komunistovi na kuří oko.

Taky zajímavý je i ing. Jaromír Štětina, senátor Parlamentu ČR. I když o Hučínovi mluví pozitivně, tak pořád působí tak nějak nejasně, zamlženě a jako by se taky bál. Asi strávil příliš mnoho času v Rusku - to se na člověkovi nutné musí podepsat.

V právem světle jsou tam vykreslení i POLEPŠENÍ POLITIČTÍ VĚZNI (dnešní bezostyšní kolaboranti s neokomunistickym režimem), kteří by ve stylu staré písničky Darka Vostřela „kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, kalkulujme" to rádi měli dobré na všechny strany. JUDr. Stanislav Drobný, předseda Konfederace polepšených vězňů ČR, mluví jako had s rozeklaným jazykem, na obě dvě strany, pozitivně i negativně (angličtina pro to má výraz „talking from both sides of his mouth") - tohle, že je představitel vězňů uranových dolů? Fuj!

Jiná (současná) předsedkyně Konfederace polepšených vězňů ČR MUDr. Naděžda Kavalírová v dokumentu snaživě vykřikuje, že podporovatele Hučína „nedostanou prostor, mluvit tady nebudete a hlasovat tady nedám! To je rozhodnutí politické!" A sakryš! Podobné postoje zastává dodnes a psal jsem o tom. Nechápu, proč bývalí političtí vězni volí do čela takové případy, jako je Drobný nebo Kavalírová? Je to volení do funkce jako dříve za komunistů? Předem schválené? Je MUDr. Naděžda Kavalírová ze strany BIS nějak vydíratelná? Proč by se jinak tak chovala, pokud byla skutečná politická vězeňkyně a není komunistka?

Třetím takovýmhle polepšeným politickým vězněm v dokumentu je generál Radovan Procházka, bývalý ředitel Zpravodajské služby FMV a člen Konfederace polepšených vězňů ČR, člověk už od pohledu se špatným svědomím. Lepšího spojence si dnešní čeští komunisté ani nemohli přát.

Nejlegračnější figurkou celého dokumentu je Táňa Fischerová, dnes poslankyně Parlamentu ČR, členka Stálé komise pro kontrolu BIS. Paní Fischerová je neuvěřitelně naivní tele (nebo to možná hraje), které je všechno obestřeno „jakýmsi tajemstvím" (ovšem, ona sama „je samozřejmě prověřena!", hahaha), ale co ona sedí v té komisi, tak nikdy nic tajného neslyšela. Neuvěřitelné! Možná, když je paní Fischerová taková trouba, možná by raději měla dohlížet na pečení rohlíků a vedení závodní kuchyně a stravování poslanců než na činnost BIS? Možná na to by kvalifikaci mohla mít - na to, co dělá, určitě kvalifikaci a schopnosti nemá a zcela pitomě to sama oznámila světu z obrazovky televize!

Ovšem, úplná špička je vystoupení Jana Šinágla na politickém shromáždění Konfederace polepšených vězňů na Žofíně 20. května 2004, kde se Jan Šinágl neplánovaně, ale zcela oprávněně zmocnil mikrofonu a přerušil probíhající líbání zadku přítomnému Václavu Klausovi vedením Konfederace polepšených vězňů tím, že jasně a zcela civilizovaně upozornil, že jeden z nich (Hučín) je vězněn právě těmito představiteli sedícími v první řadě. Drobným, Klausům a dalším kolaborantům v sále ztuhly ty jejich blbé úsměvy na rtech. Pane Šinágle - já vám tleskám!

Takže Vadasův dokument to zdokumentoval, světu objasnil - ale pochybuji, že by to průměrný divák české televize pochopil. V dokumentu sice vystoupil jeden z herců z „Třicet případů majora Zemana" Oldřich Kaiser, ale doktor Blažej tam nebyl, doktor Sova taky ne a o doktoru Cvachovi ani nemluvě. A kdo ví, jak to vůbec bylo. To víte, pravda je prý někde uprostřed - tomu v Česku dodnes ti Pepkové Vyskoči věří...