„Yetti faktor“ v českých prezidentských volbách

Naše spřátelená osoba z vedení ODS, které jsme "vtipně a originálně" dali krycí jméno Deep Throat nám před chvíli zatelefonovala a sdělila následující. Pražský primátor a první místopředseda ODS Pavel Bém odjel včera v tajnosti do Himálají, aby se tam pokusil mezi 5. až 15. květnem 2007 vystoupit na Mount Everest. Poměrně dlouhá doba strávená v Himálajích před vlastním výstupem bude sloužil k aklimatizaci, což je správný přístup odkoukaný od Reinholda Messnera, který by měl přispět k finálnímu úspěchu. Českoslovenští horolezci z doby komunismu tuto výhodu neměli, protože režim, přestože pouštěl ven jen komunistické horolezce, je na delší dobu ven nepustil - takže aklimatizace žádná. Proto tam třeba Jozef Psotka v roce 1984 zmrzl.

Dle našeho zdroje je celá akce v režii ODS a je naplánována za účelem zpopularizování Béma pro účely jeho zvolení prezidentem České republiky. V Česku nezáleží na tom, jaký člověk onen kandidát na prezidenta je, zda proti němu je i prase charakter, v Česku je důležité, aby byl kandidát „populární". Statusu „popularity" mezi „lidem" bude dosaženo tímhle kouskem s Mount Everestem. Z více zdrojů máme potvrzeno, že členové Bémova horolezeckého týmu mají nařízeno Béma dostat na vrchol, „i kdyby ho tam měli vynést v krosnách na zádech!" (Ostatně Bém váží jen 45 kilo brutto i s pytlem.) Za to je po návratu čekají místa v dozorčích řadách různých firem, peníze od anonymních dárců z Madagaskaru a jiné sladkosti.

Po očekávaném vítězném návratu z vrcholu Mount Everestu bude Pavel Bém (= ODS) s velkým náskokem nejpopulárnější osoba v České republice, když tedy nepočítáte nezvolitelné nezletilé primitivy z televizních pořadů. Jeho popularita bude sahat od poplivaných hospod někde na Šumavě až do nejfajnovějších pražských restauraci vlastněných ruskou mafií, podobně jako to bylo s hokejisty a brankářem Haškem - heslo „Hašek na hrad!" si jistě pamatujete. Bém bude celebrita (= politický použitelná celebrita) v Česku dosud nevídaných rozměrů.

A přijde čas prezidentských voleb, které ODS jistě chce obsadit „svým člověkem". Zde jsou dvě možnosti. Pokud bude Václav Klaus v té době pořád „udržitelný" v mezinárodním měřítku, bude mít dostatečnou domácí „popularitu" a nijak se ještě více nezkompromituje a neznemožní víc než teď, pak bude ODS podporovat Klause při druhém jeho zvolení prezidentem a nová „celebrita" Bém bude muset počkat až po Klausovi. Ovšem, pokud Václav Klaus bude pokračovat ve svém současném kursu a zesměšňovat sebe i Českou republiku způsobem, kterým činí teď - pak přijde Bémova chvíle. Podotýkám, že v současné době je Václav Klaus „persona non grata" v Bílém domě, v žebříčku popularity je hned za Hugo Chávezem a Ahmadínežádem a pokud vůbec dostane vstupní vízum do USA, pak je mu dovoleno vystupovat jen na výstavách dobytka (= volové a krávy). Fotografie Klause z výstav dobytka v kovbojském klobouku proběhly českým tiskem a jsou volně k vidění.

Takže, ať už to bude pro příští prezidentský termín a nebo až ten další - jisté je už teď, že Pavel Bém (pokud ho donesou z vrcholu Čumulongmy v pořádku) bude po Klausovi příštím prezidentem. Výšlap na Mount Everest bude rovněž sloužit jako příležitost udělat z Béma velikého sportovce a „macha“ a vymazat či oslabit v jeho image stále přetrvávající drby a fámy o jeho homosexualitě. To jsem si, prosím, nevymyslel, to je mi sem hlášeno každou chvíli a ostatně to není nic tak neobvyklého - máme to i v Americe - bývalý guvernér New Jersey James McGreevey (ten se už přiznal a rezignoval) a teď i prezidentský kandidát John Edwards (ještě se nepřiznal). Oba dva jsou normálně ženatí s ženskou! To jsou věci, co?

Já sám ostatně proti homosexuálům nic nemám, jsou vždy pěkně štíhlí, mají dobrou fyzickou kondici a udržují daleko vyšší hygienické návyky než běžný český umaštěný a nemytý buran z hospody s drátěným Švejkem na zdi. Otázkou je, když se Češi jako národ nedokázali přenést přes antisemitismus a národnostní šovinismus (Němci), jak budou čelit homofobii?

Ale už musím jít - mám tady telefon z Česka. Volá mi Deep Throat.

Stavěl jsem sklady pro atomové pumy

Dostal se mi do rukou nasledujici clanek z Mlade fronty od Jana Gazdika:

----------
Stavěl jsem sklady pro atomové pumy
Jan Gazdík


Stavební inženýr František Kapusta přes čtyřicet let mlčel o svém tajemství, že řídil výstavbu československých skladišť nukleárních hlavic. I dnes se zdráhá hovořit o věcech, které si podle přísahy měl vzít do hrobu.

„Já nevím, zda mohu o tom, co jsme tu v roce 1966 začali stavět pod dohledem Sovětů, mluvit. Ale snad je to již promlčené. A také si říkám, že lidé by měli vědět, co všechno a proč se v naší zemi za komunismu stavělo,“ vysvětluje Kapusta motivy, proč se rozhodl vůbec poprvé veřejně pro MF DNES o svém tajemství promluvit.

Projektová dokumentace k nukleárním skladům, které tehdy Čechoslováci pro Sovětskou armádu stavěli, přišla za zvláštních bezpečnostních opatření z Moskvy. A třebaže stavaři nevěděli, co jim roste pod rukama, leccos se dovtípili poté, co se na stavbě objevili důstojníci v uniformách československé armády, kteří hovořili výhradně rusky.

„Došlo nám, že to stavíme pro Sověty. Možná pro nějakou jejich supertajnou vojenskou techniku. A ještě jsme se hecovali – tenhle hluboko zapuštěný bunkr s nebývale silnými pancéřovými dveřmi není asi určen ke zrání olomouckých syrečků,“ vzpomíná Kapusta.

Stavařova výpověď je podle historika Pavla Minaříka cenná i v tom, že svědčí o plánech Moskvy, podle nichž by Sovětská armáda do Československa přišla bez ohledu na události roku 1968.



(MFDNES)

--------------

Pripada mi typicke, ze ANI DNES se cesti tzv. "novinari" neodvazi rict ci napsat, KDE VLASTNE ty sklady pro ruske atomove zbrane staveli. Bylo to ve Vojenskem prostoru Babice, blizko Benesova u Prahy. Pokud si o tom chcete neco precist - staci kliknout sem.

Pokroucené paragrafy v Česku

James V. Jakoubek

"Oznamujeme Vám, že jméno a příjmení, jako jediné údaje nalezené o Vás v označeném článku na tomto serveru jakož i v mnoha dalších odkazech, nelze v tomto případě považovat za osobní údaj ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Podle § 3 odst. 1 pak není dána působnost zákona a tím ani Úřadu."

Známý kritik sametůry české, Ross Hedvíček, se stal terčem mládežníků, “Wikipedistů” českých. Tito bdělí strážcové komunistické demagogie zveřejnili na t.zv. Wikipedii české množství výmyslů, urážek a zhovadilostí o osobě pana Hedvíčka. Ostatně, nic jiného od čecháčků očekávati ani nelze. Tvorové tito mají hulváctví, lhaní a podvody zakódované v genech.

Ross na činnost mládežníků stížnost podal, třebaže si musel být vědom marnosti tohoto počínání. Výňatek z odpovědi ouřadů českých, ukázka to současného nihilismu českého, je citován v úvodu.

Zde lze jen podotknout, že ouřady české svobody slova pečlivě dbající (včetně orgánů justičních) v případech těchto se drží zásady kdy “nezáleží CO kdo píše, ale KDO co píše”. Viz nedávný příběh z análů justice české:

Ve městě Vejprty vydává jistý pan Josef Kadlec místní noviny s názvem “Zpravodaj”. Jde o lokální tisk, celkem osm listů formátu A4, náklad 400 výtisků. Mezi pravidelné rubriky patří sloupek čtenářů, kteří tak mají možnost reagovat na dění ve městě. A právě tato rubrika jest přímo klasickou ukázkou, kterak si čecháčkové představují “svobodu slova” .

Před časem, před volbami v roce 1998, otiskl pan Kadlec v této rubrice příspěvek jistého Petra Hladkého, který pro úplnost stojí za to citovati celý:

Zajímavých seznamů je víc.
Myslím, že není nezajímavé porovnat seznam kandidátů do komunálních voleb s jinými veřejnými seznamy. Třeba se seznamem dlužníků a nebo se seznamem bývalých spolupracovníků StB, který lze najít na Internetové adrese http://stb.promedia.cz/. Zde jsou uvedeni i spolupracovníci označeni jako “Důvěrník”, kteří se, podle vysvětlení ministra vnitra nejspíše jakousi administrativní chybou, dnes mohou prokázat čistým lustračním osvědčením. Pokud by vás tato problematika zajímala, můžete navštívit naši internetovou kavárnu a sami si najít co pořebujete vědět. P. Hladký.

Tolik celý text. Pod ním byla na ilustraci otištěna fotografie obrazovky internetové adresy uvedené v článku a mezi zobrazenými jmény spolupracovníků StB pak bylo možno číst jméno Emanuel Andrš.

Pán shodného jména sídlí též ve Vejprtech a ve zmíněných volbách kandidoval do městského zastupitelstva. Kterak mudrosloví české praví: Potrefená husa zakejhá, tak tedy velice hlasitě zakejhal i pan Andrš. Vyzbrojen svým údajným negativním lustračním osvědčením podal na autora článku Petra Hladkého trestní oznámení za pomluvu. Vyšetřovatel případ prozkoumal a dospěl k závěru, že o trestný čin vůbec nejde. Svůj závěr zdůvodnil:

“….. jde o otištění veřejně přístupné stránky sítě Internet. Uvedené jméno, příjmení a data narození je bez specifikace rodného čísla a bydliště, tudíž nelze určit, že se konkrétně jedná o osobu oznamovatele. Rovněž v lustračním zákoně č. 451/1991Sb. není uveden název “Důvěrník”, tudíž v podstatě vydané lustrační osvědčení tuto možnost nevylučuje …”

Případ pro normálně uvažující lidstvo zřejmý a uzavřený. Jsme ale v “sametovém” Česku, místě známém pod pojmem Absurditán. Pan Andrš zřejmě věděl co činí, neb se se závěrem policejního vyšetřovatel nesmířil a případ hnal dál. Protože ale na autora článku již nemohl, podal trestní oznámení na vydavatele Zpravodaje pana Kadlece. A aby se vyhnul normálně uvažujícímu policejnímu vyšetřovateli ve Vejprtech, odebral se přímo ke krajskému soudu v Ústí n/Labem. Stalo se 16. listopadu 1998. Jestli si někdo myslí, že soudy v Česku pracují pomalu a těžkopádně, kterak mnozí poukazovali kupř. na případ jistého Grebeníčka Aloise jehož bylo prakticky nemožné k soudu dostat, tak jest na omylu velikém. Přesně deset týdnů po podání trestního oznámení, 25. ledna 1999, se se zločincem Kadlecem Josefem konal soud. Tam jistá “samosoudkyně” - funkce tato v normální civilizované společnosti naprosto neznámá a povahou samou navýsost absurdní - usoudila, že Josef Kadlec pověst pana Emanuela Andrše značně poškodil, neb:

“…. zveřejnil ve svém Zpravodaji článek Petra Hladkého ve kterém je pan Emanuel Andrš přímo(!!) označen jako spolupracovník StB v kategorii Důvěrník kterým on nikdy nebyl, o čemž svědčí lustrační osvědčení MV ČR ze dne 25.3.1993. Navrhovatel uvádí, že on byl veden ve spisech StB jako osoba nepřátelská. Odpůrce sice uvedl, že on za článek Petra Hladkého nenese odpovědnost, neb dle tiskového zákona má povinnost otisknout názory a připomínky spoluobčanů. Rovněž, že nejde o žádný seznam, ale o foto internetové adresy, při čemž nikde není nikým řečeno, že navrhovatel je spolupracovníkem StB. Soud (tedy přesněji “samosoudkyně” Jana Nováková) tento názor ale odmítl, neb dle § 10. zákona č. 81/1966 za periodický tisk odpovídá vydavatel a je na poškozené osobě zda podá žalobu proti vydavateli či autorovi článku a nebo oběma. … Soud zjistil, že navrhovatel není evidován jako osoba uvedená v zákoně 451/1991 a proto má právo na ochranu své občanské cti a lidské důstojnosti.
Závěr – odpůrce je povinnen do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit omluvu ve Zpravodaji a navrhovateli uhradit částku 4,869 Kč. JUDr. Jana Nováková, v.r., samosoudkyně.

Komunistické uvažování soudružky soudkyně se zde nezapře. V zákoně kterým se ohání (451/1991) se pojem “důvěrník” vůbec nevyskytuje, což konstatoval již policejní vyšetřovatel, tudíž je logické že stěžovatel pan Andrš 1) jako “důvěrník” uveden být nemůže, což jej ale 2) jako “důvěrníka” StB nevylučuje. Jednoduchá úvaha tato byla tak nějak nad chápání vážené soudružky “samosoudkyně”. Zde ještě stojí za to upozornit na zcela absurdní a idiotské zdůvodnění a to především použití zákona z dob hluboké totality, z roku 1966, který měl za účel stíhat kdejakého žurnalistu za zveřejnění čehokoliv, co mohlo cenzorům náhodně utéci. Jinými slovy, “komunistická právní kontinuita” zabedněného bolševika JUDr. Pavla Rychetského, t.č. na Ústavním soudu republiky České, v praxi.

Pan Josef Kadlec proti tomuto, de-facto (i když dle byzantských zákonů českých nikoliv de-jure) protiprávnímu “rozhodnutí” – viz citovaný již nález policejního vyšetřovatele v téže věci – samosoudkyně JUDr. Jany Novákové podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Opět justice česká zareagovala přímo bleskově. Nečekalo se obvyklá léta, ale jen necelé čtyři měsíce. A nechápavost a zabedněnost soudružky samosoudkyně Novákové Jany se projevila i tam. 27. května 1999 další “samosoudkyně”, JUDr. Naděžda Žáková v plném rozsahu potvrdila rozsudek své kolegyně ze soudu krajského a to dokonce bez možnosti odvolat se dále.Tak na vás, holoubkové….!

Odsouzenému zločinci Josefu Kadlecovi nezbylo, než se podvolit sametové spravedlnosti české a za “urážku na cti” panu Emanuelovi Andršovi se jednak veřejně omluvit a navíc, vyplatit částku 4,896 Kč. Na tolik je tedy dnes v Česku ceněna “občanská čest osob bývalému režimu nepřátelských”.

Zbývá zde ještě uvést, kdo to ten Emanuel Andrš vůbec je. Dostal se mě do ruky opis vlastnoručně psaného životopisu dotyčného pána. Byl psán nedlouho před Velkou sametovou, když se on ucházel u v životopisu nejmenované organizace o zaměstnání. Nevím, zdali tento životopis četly samosoudkyně Nováková či Žáková kterým si uražený Andrš tolik stěžoval za urážku na cti a sám sebe uváděl pojmem “osoba bývalému režimu nepřátelská”. Povídání životopisné jest dosti dlouhé, převládá v něm chlouba nad množstvím úspěchů ve stranické činnosti a na poli budování socialistické společnosti dosahované soudruhem Andršem a pak trpké rozčarování, údiv a výčitky nad nevděkem Rodné Strany, neb mu v roce 1970 při výměně stranických legitimací, nebylo členství v KSČ obnoveno. Dle všeho, snaživý a uvědomělý soudruh Andrš někomu vyššímu příliš šlapal na paty a onen či oni “vyšší” využili příležitosti a neodbytného šplhouna se při této vhodné příležitosti zbavili. On ale i přes tento nevděk nadšeně komunismus v ČSFR budoval dál. Text je zakončen výčtem jeho předsednictví v různých organizacích identifikovaných zkratkami, které jsou ale pro nás “zrádné emigranty” příslovečnou španělskou vesnicí. Zde jest zkrácený výtah:

Narodil jsem se v dělnické rodině dne 24.3.1940. Po vyučení v roce 1959 jsem nastoupil zákl. voj. službu u Pohraniční stráže a po základním výcviku a službě na hranici v roce 1959 nastoupil do Vojenského učiliště Pohraniční a Vnitřní stráže v Bruntále. V roce 1961 jsem byl vyřazen jako poručík a nastoupil na Karlovarské brigádě PS jako zástupce velitele roty pro věci politické. V roce 1960 jsem se stal členem KSČ, před tím v ČSM kde mě byl udělen za aktivní činnost Čestný diplom ČSM. V roce 1961 mě byl za dosavadní práci udělen snímek u rozvinuté zástavy jako nejvyšší vojenská odměna. Mimo to jsem též pracoval or r. 1962 v MNV Loučná, nejprve jako člen komise, pak člen rady MNV, pak tajemník MNV Loučná. Po celou tuto dobu jsem pracoval i ve stranických funkcích a jako člen celoútvarového výboru KSČ a předseda ZO KSČ.
Za krizového období roku 1968 jsem sloužil na OSH-SNB v Loučné kde jsem nadále vykonával funkce jak stranické, tak MNV. Při výměně stranických legitimací po r. 1970 mě nebylo obnoveno členství, údajně proto, že jsem jako zkušený člen KSČ málo působil na mladé členy KSČ. Bylo mě tehdy 28 let a na útvaru byli členové i o 10 let a více starší. Ke zrušení došlo přes to, že mě krátce před tím byla udělena Pamětní medaile vlády ČSR za moji aktivní práci. Na mé odvolání k revizní komisi ÚV KSČ mě bylo sděleno, že zrušení členství není stranickým trestem, pročež jej komise nemůže řešit. K odvolání k OV KSČ v Chomutově mě pak bylo sděleno, že prověrky jsou skončeny. K období roku 1968 mohu jen uvést, že mě samotnému není dodnes jasný důvod zrušení mého členství v KSČ.
V roce 1970 jsem byl přeložen na OO VB do Vejprt odkud jsem na vlastní žádost odešel do n.p. AMATI a odtamtud v r. 1982 do OÚSS Vejprty kde jsem dosud. V r. 1986 jsem získal průkaz Zvláštní způsobilosti.
V současné době pracuji jako člen ZV ROH, předseda iniciativní komise která řídí soc. soutěž BPS, předseda racionalizační komise OÚSS a předseda PTK.
Podepsán Emanuel Andrš, v.r.

Toto jest tedy výtah z životopisu “osoby komunistickému režimu nepřátelské”. Zdali tomu tak jest, nechť posoudí domorodé obyvatelstvo české, ku příkladu mládežníci z Wikipedie, protože my, zrádní emigranti, máme na věci typu tohoto názory naprosto jiné a z pročež čecháčkům zásadně nerozumíme. Zde mohu podotknout podobný životopisný příběh jiného výtečníka, někdejšího ministra zahraničí Jana Kavana, ČSSD, který za svých “studií” v Londýně chodil na čs. ambasádu udávat tamějším t.zv. “diplomatům” své spolužáky spolupracující se Svobodnou Evropou. Jak známo, Kavan se později hájil, že “nevěděl”(?!?) že tito t.zv. diplomaté spolupracují s StB, naopak, prý je považoval za “ideové spojence proti Husákovu režimu”. A tento, pro nás “zrádné emigranty” kolosální nesmysl a lež, jiný “samosoudce” český spolkl i s navijákem a Kavana od nařčení z udavačství zprostil. Chudák dobračisko Kavan si dodnes stěžuje, že se mu nikdo za “křivé nařčení” neomluvil, natož aby navalil standartní částku 4,896 Kč. jak se urážku tuto sluší a patří. Oh, ta nespravedlnost…!!!

Zde je na výsost zřejmý princip sametové Czech-made spravedlnosti. Ať jde o ministra české vlády a nebo nějakého obyčejného šplhouna v zapadlém koutě Čech, kreatury tupu tohoto je nutno proti “křivému nařčení” všemožně chránit. A všechny darebáky novinářské kteří se odvažují rušit budování sametové demokracie české, jak doma, tak v nepřátelské cizině, stíhat pokud to jde. V Česku je to lehké, různí Kadlecové či jak se tito lumpové jmenují, se k soudu naženou a soudruzi samosoudci si s nepohodlnou čeládkou touto snadno poradí. S darebáky v nepřátelské cizině se nalézajícími, s těmi je to trochu horší. Těm se alespoň psí hlava nasadí a vymyslí se na ně spousta sprosťáren, drbů a hovadin. Jen ať si pak zkusí u našich nezávislých soudů stěžovat. Kdepak, na nás nějací Hedvíčkové či jak se ta pakáž jedna ze zrádné emigrace jmenuje, zdaleka nestačí. Žejo, soudruzi…!!!


James V. Jakoubek
Lakewood, Ohio,
March 6th, 2007