CS-club - český a slovenský zahraniční klub

CS-CLUB je uzavřený soukromý internetový diskusní klub, provozovaný ze serverů mimo území České republiky. Nelze se na něj přihlásit přímo. Zájemci o účast, kontaktujte, prosím adresu prilisdlouhonamori@gmail.com. Tento blog uveřejňuje články Ross Hedvíčka a dalších účastníků cs-clubu.

Saturday, July 14, 2007

Hrdost vs. hanba

Češi jsou jistě národem hrdým. Na co přesně však pociťují onu hrdost, je již těžší odpovědět. Národní tradice Čechům schází, hodnoty, jichž by si vážily, taktéž. V české národní hrdosti zaujímá klíčové postavení historie, tak jak byla vykládána obrozenci v 19. století. V důsledku porovnávání se světem, především se silnější kulturou německou, vnímali Češi svou početní malost a kulturní nevyvinutost. Proti mnohem silnější tehdejší vzdělanosti Němců mohli Češi vybudovat kulturu a vzdělanost vlastní, v českém jazyce, ale dostihnout nebo předstihnout ji nemohli. Z porovnávání se s Němci vznikl v Češích pocit ublížení. Zajímavé je, že jiné národy tímto fenoménem netrpěly.

Pocit ubližování, potlačování se přenesl i na jiné národy. Češi jsou dodnes přesvědčeni, že právě vinou okolních států nemohl český národ projevit své – samozřejmě, veskrze kladné – vlastnosti. Nedivme se potom, že poměrně často se vyskytující absenci demokratického zřízení na svém území přisuzují zradě, či diktátu, tu Francie a Anglie, tu Německa, tu USA, tu Ruska. Vlastní vinu na neblahých historických důsledcích odmítají, neboť jsou přesvědčeni, že nejednou v minulosti sehráli roli vlajkové lodi demokracie a humanity, která však vinou nedemokratických a agresivních států okolo byla sražena ke dnu.

Co to tedy v Česku znamená pociťovat národní hrdost? Zdá se, že Češi nejsou hrdi na nic určitého. Ona hrdost je povětšinou spojována s něčím, co se mělo stát, kdyby… Občas cítí hrdost na dávno zemřelé osobnosti, jejichž vliv na současnost je marginální. Osobnosti soudobé ovšem se většinou zaprodávají a Češi se je snaží zesměšnit. Až na jednu výjimku: tou jsou čeští sportovci, kteří, pokud se jim povede získat mistrovský titul nebo olympijské zlato, vzbuzují v leckterém Čechovi snad úplně tu největší hrdost na svůj národ.

Většina Čechů je nespokojena s poměry v České republice. Zastávají názor, že to tady „nestojí za nic“ a že „v týhle zemi je možný úplně všechno“, nesnaží se být společensky aktivní a myslí si, že sami nemohou nic ovlivnit, protože podle nich všechno ve státě řídí předsedové parlamentních stran. Na současné poměry všeobecně nadávají, ať už na korupci prolezlou celým státem, či na podvody všeho druhu. Nedůvěra v demokratické zřízení je u nich velká. Za nejlepší českou vlastnost považují po právu způsob českého humoru. Je-li to humor pokleslý, plebejský (což je v drtivé většině), tak se v důsledku transformuje do švejkování a z něho plynoucí neúcty k autoritám, do absence jakýchkoli hodnot a zesměšňování všeho vážného. Pomáhá to sice Čechům přečkat horší chvilky, na druhou stranu však vede k jakési odevzdanosti a neangažovanosti ve věcech veřejných, což může mít za důsledek i nerespektování zákonů.

Mám-li odpovědět na otázku, jestli pociťuji národní hrdost, musím říci, že byť bych byl na svůj národ hrdý rád, při nejlepší vůli nevím, na co bych hrdý být měl. Jaromír Jágr, Dolly Buster, česká Miss World, úspěchy topmodelek, ani mnoho let nežijící slavní čeští jedinci mi k tomu jaksi nestačí. Lze jistě namítnout, že je možné najít i jiné věci, díky nimž můžeme být na český národ hrdí, já bych však tak optimistický nebyl. Naprostá většina národní hrdosti, nepočítaje do toho sportovce a krásky, se zakládá na národních bludech.

Můžeme začít u kněžny Libuše. Představa Libuše, coby spravedlivé kněžny z Vyšehradu, se dnes učí na školách, jako by to měla být součást národní historie, ačkoli to není ani pověst, ale pouhý výmysl převzatý z Rukopisu zelenohorského, tedy falzifikátu z poloviny 19. století. O tom, že Kosmas popisoval Libuši jako čarodějku a Herder jako vědmu, není na školách ani zmíněno. Výsledkem je skutečnost, že ony bájné staročeské příběhy jsou považovány méně vzdělanou, zato většinovou částí národa mnohdy za počátek slavných českých dějin. Zřejmým bludem vyplývajícím z pojetí českých dějin je taktéž ona často zmiňovaná česká holubičí povaha. Jakýmsi výsměchem tomuto bludu může být na úsvitu českých dějin zavraždění sv. Václava svým bratrem, dále vybití třetiny obyvatelstva českých zemí husity a můžeme skončit u povraždění tisíců českých Němců po 2. světové válce. Přejdeme-li do současnosti, Česká republika nepatří ke státům, na rozdíl od některých jiných v Evropě, které by se prezentovaly snahou vyřešit problémy mimovojenským způsobem, ba naopak, Češi se pravidelně účastní, byť v míře nevelké, vojenských konfliktů mimo svůj region. Titul „holubičí povahy“ by tak podle tohoto měřítka měl spíše náležet Rakušanům.

Ve skutečnosti blud o holubičí povaze pochází z vžitého přesvědčení o rasovém antagonismu (holubičích) Čechů a (agresivních) Němců, který se ujal v českém jazykovém prostředí po nacionální revoluci 19. století zásluhou Františka Palackého a jeho výkladu dějin a do značné míry zapříčil právě krach česko-německého zemského patriotismu.

Málokterá slovní fráze je natolik vžitá, jako „zlaté české ručičky“. Nicméně i takové zručnosti budou s časem klesat. V racionalizované společnosti by měl každý řemeslný úkon dělat odborník, který obyčejně kromě toho svého specializovaného zaměření nic jiného neumí. Samozřejmě jsou výjimky, nicméně těžko se lze domnívat, že zrovna Češi jsou šikovnější než jiní. A ohlédneme-li se do minulosti, je sice pravda, že v r. 1918 připadalo 76% celkové produkce Rakouska-Uherska na Československo, o „zlatých českých ručičkách“ však nemůže být příliš řeč, neboť většina továren ležela na území bývalých Sudet.. Roku 1930 to byly 3/5 z celkové produkce československého státu. Výroba hedvábí: 100%, pletařský průmysl: 95%, sklářství: 92%, textilní strojírenství: 90%, cementářský průmysl: 80%, papírenství: 80%, bavlnářství: 75%, výroba vagónů: 75%, chemický průmysl, barvy, laky, elektrotechnický průmysl: 70%, atd.

Nemohu být hrdý ani na přírodní krásy českých zemí. Že je (ještě) krásná ta naše krajina, je nepochybné, ale řekl bych, že za onu krásu nevděčíme příslušníkům českého národa. Naopak přírodu vytrvale devastujeme a nechováme k ní nejmenší úctu. Důsledky toho lze najít na každém kroku. Zlepšení stavu v blízké budoucnosti je navíc velkou otázkou; smýšlení většiny národa je totiž v současnosti značně protiekologické.

Co mě možná mrzí nejvíce, je náš mateřský jazyk. Mnohdy se stále ještě mluví o češtině, coby nejkrásnějším jazyce na světě. Nemohu jistě říci, že by mi čeština krásná nepřipadala, ale i ona postrádá naši úctu. Devastujeme ji podobně jako naši přírodu. Jazyková zásoba mladé generace je ubohá. Stále častěji proniká do českého jazyka angličtina. Vzniká jakási zpotvořenina czenglish, kdy jsou mnohé české výrazy nahrazovány anglickými nebo mnohé běžné fráze jsou utvořeny ze syntézy českých a anglických slov. Tvoříme si novotvary, nemající oporu v logice jazyka, gramatika se zjednodušuje a možná se jednou dočkáme, že tvrdá a měkká i se budou moci psát bez jakéhokoli pravidla. To ve mně hrdost skutečně nevyvolává.

Je možné si vážit architektonických skvostů, za kterými přijíždějí ročně statisíce turistů z celého světa. I když v této souvislosti se stává Praha, nejvyhledávanější cíl turistů, spíše kýčem postrádajícím jakoukoli atmosféru. Procházím-li uličkami starodávné Prahy, nabírám do značné míry dojmu mrtvého města, které žije pro jediné: pro své turisty. Ve srovnání s městy jako Kraków nebo Oxford, které podobně jako Praha nebyly příliš zasažené 2. světovou válkou, Praha, alespoň v mých očích, jasně prohrává. V oněch městech, snad díky univerzitnímu prostředí, se vyskytuje jakýsi duch, který v Praze nenacházím.

Kapitolou samou pro sebe jsou poměry v městě pražském, s nimiž se musejí potýkat přijíždějící turisté. Navíc je tristní, že jsou na nepěkné věci, s kterými by se mohli v Česku setkat, důrazně upozorňování v průvodcích vydaných v jejich mateřských zemích. To samo vytváří v zahraničí negativní obraz České republiky, země, kde je nutné chodit s batohem na břiše, s doklady a penězi pod košilí nebo pod kalhotami, vyvarovat se používání taxíků a policistu raději ničím neobtěžovat, poněvadž je většinou krajně neochotný a obvykle vám navíc nerozumí.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že nejsem na nic hrdý a že mi vše připadá špatné. To určitě ne, dost osobností z českých zemí přispělo k světové vzdělanosti, některé i k povznesení českého národa vymezeného jazykově.. Obdivuji také celý ten zástup českých básníků, kteří plně využívají možností, které jim poskytuje ohebná slovanská mateřština. Proto také jsem již nejeden večer strávil v jejich společnosti..

Jsem hrdý na každého, kdo se narodil, pobýval nebo pobývá v českých zemích, jehož práce je v zahraničí ceněna. Je krásné, když vyslovíte v zahraničí jména Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů a každý vzdělanější člověk hned ví, o kom je řeč. Je příjemné zjistit, že v Čechách pobývali významní literáti a vědci německého jazyka jako Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Franz Werfel, Max Brod, Gregor Mendel, Gregor Ressel a že čeští umělci do značné míry ovlivnily historii kubismu. To však nic nevypovídá o skutečném stavu národa.

Dle mého soudu mohu být na národ hrdý, pokud si ho vážím jako celku. Za rozhodující považuji současnost, nikoli minulost. Je hezké si číst humanistické příručky Petra Chelčického, ale podívám-li se na všudypřítomné násilí, brutalitu, neochotu, korupci povýšenou na normálnost, hned mi iluze o humanistickém rázu našeho národa splaskne. Přenádherné je se dojímat nad mistrným žurnalistickým a spisovatelským uměním Havlíčkově, otevře-li však člověk dnes stránky – byť i seriózních – novin, s hrůzou zjistí, že soudobí redaktoři neovládají mnohdy ani shodu přísudku s podmětem, nemluvě o samotných obratech. Co však považuji za ještě horší, to je skutečnost, že významně největší popularitu mezi lidem českým mají tak zvané bulvární deníky, jejichž zástup se rozrůstá. To samo o sobě vypovídá cosi o ušlechtilých zájmech majority českého národa.

Výše jsem pěl ódy na český jazyk, což dostává poněkud natrpklou příchuť, když si uvědomím, že mezi mladými lidmi stále více začíná převažovat názor, že čeština je zbytečná a vývoj stejně spěje k vytvoření jednoho „západního“ jazyka, u nás patrně k jakési angličtině s českým dialektem. V této souvislosti mohu tak skutečně dojít k závěru, že rozhodnutí obrozenců pro samostatný český jazyk včetně odborného názvosloví bylo chybné a jako daleko rozumnější řešení se z dnešního pohledu jeví možnost přijmout německý jazyk za svůj a po boku Němců kulturně vyrůstat a zrát. Obdivovat T. G. Masaryka je taktéž sympatické, k čemu to ale je, když nejsou následovníci, když se česká politika potácí v bahně politikářů, kterým kromě spousty jiných věcí schází vize budoucnosti a vůle ji realizovat.

Z občasných pobytů v zemích západní Evropy vím, že řada lidí z postkomunistických států se stydí za svoji národnost, snaží se ji mnohdy zapřít a vydávat se za někoho jiného. Vzpomínám si například, jak se jedna mladá Polka vydávala za Němku, aby pak – podle ní – více zaujala tamní řecké mladíky. Jaký to paradox, pohlédneme-li na minulé i současné polsko-německé vztahy a zejména na dnešní výron zbytečné agresivity a naduté hlouposti ze strany Polska.

Nikdy bych se nevydával za člověka jiné národnosti. Stalo se mým údělem býti Čechem.. Nestydím se za svou národnost a jsem ochoten se za ni vždy bít. Vnímá-li cizinec Česko negativně, snažím se onen obraz v něm vylepšit. O svých kritických postojích pomlčím, ty jsou určeny výhradně pro domo. Věřím, možná naivně, že český národ má šanci na zlepšení a že budu moci být v budoucnosti na to, že jsem z Česka, alespoň trochu pyšný.

Velmi nerad slyším cokoli o národních zájmech, ale myslím si, že právě následující je naším skutečným národním zájmem: pokusit se o nápravu zdevastované krajiny, která je naším skutečným pokladem, ač jsme jej sami nevytvořili; pečovat o svůj mateřský jazyk, aby neztratil příliš ze své krásy a nestal se jen smutnou vzpomínkou uchovávanou v hodinách slavistiky, jak tomu bylo před více jak 200 lety; dávat větší prostor estetických předmětům na školách, protože zvláště mladí lidé významně ztrácejí smysl pro krásno; zlepšovat podmínky pro turisty, aby Praha neplatila za město patřící k divokému Východu, nýbrž za zcela západní město a zlepšovat obraz o nás a o naší zemi v zahraničí, jelikož ten je v současnosti strašlivý.

Labels:

14 Comments:

Blogger Michal Bálik said...

Dachau blues

Když stíny k sobě v touze lnou,
tma prohlásí se kouzelnou
a někde znějí bicí,
když měsíc tepe do mřížky
dva Popelčiny oříšky
s šedivou holubicí,
když zvony půlnoc dozvoní
a vratiče se rozvoní,
zlý sen se vrací znovu,
jsou dosud v oknech střepy skla
a krev, jež znovu vytryskla,
skapává do proslovů.

Když úzkost chodí po špičkách
jak dívka v modrých lodičkách
a v bílé rozhalence,
když promarněno vzkříšení,
když most má pouta lešení,
jež křičí na milence,
když zlato pláče mosazí,
když vzduch se oděl do sazí
a prázdnem škváry zeje
zas strach má ze lži mozaiku
a za svěrací kazajku
už našel farizeje.

Zvracíme přecpaní a měsíce se počínají pátkem,
křičíme ze spaní, zas děsíce se podepsaným řádkem,
pod hranou odvahou tkví pobledlost, jak Pilát ruce myjem,
když s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zítřka nedožijem.

Když lež je pravdy zárukou,
jde volnost s pouty na rukou
a vůkol kvetou hroby,
když z lásky stal se mouřenín,
pak děvce podá růženín
a zbude bez ozdoby,
když zloba zbývá bez lásky,
pak Židům krade oblázky
a hlásá toleranci,
a intelekt když bez duše,
pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci.


Karel Kryl

München-Dachau 1970



(smutno)Krásna ukážka jazyka českého.

Wednesday, July 18, 2007 at 10:01:00 AM EST  
Anonymous mikeska said...

Kdyby ještě tak jeden věděl co jsou to Sudety a kde leží ...........potom by nekvákal píčoviny!!

Saturday, July 21, 2007 at 7:42:00 AM EST  
Anonymous Anonymous said...

Pane hledejte pravý dúvod k hrdosti a pak snad to pochopíte. Přeji vám krásný den. Pavel Lukáč

Tuesday, July 24, 2007 at 1:51:00 PM EST  
Anonymous Anonymous said...

Když už se tolik oháníte gramatikou, zkuste si ještě jednou přečíst první odstavec. Hlavně větu: "Národní tradice Čechům schází, hodnoty, jichž by si vážily, taktéž." doporučuji ctěné pozornosti.

Wednesday, September 19, 2007 at 2:12:00 AM EST  
Anonymous Horst said...

Tak vidím, že gramatickou chybu již někdo odhalil. Ten článek je jedním velkým chrchlem, který poplival sám sebe. Styďte se, vy "Čechu"!

Monday, December 10, 2007 at 8:17:00 AM EST  
Blogger Jindra said...

Absolutne vynikajici pane Drexler, ikdyz nejsem Cech ( Cesi ziji v Cesku) naprosto se ztotoznuji s Vasi uvahou. Zesmesnovani, svejkovina, identifikace s uspechem sportovcu hrdost na neco co se mnou vubec nesouvisi, nekonecna "onanie" s TGM vsechno tak pekne vystizne. Jenom jste zapomel na velke procento blbu co vzdycky nekde najdou pravopisnou chybu. A annonymni luzu dominujici internet. Uz to asi nectete ale kdy jen tak nahodou, "YOU are absolutely right"
A vase slova me svym zpusobem "zahrala" tady v te studene Kanade.

Thursday, December 20, 2007 at 7:38:00 PM EST  
Blogger mM said...

Článek je perfektní a především velmi pravdivý.

Friday, December 28, 2007 at 8:24:00 AM EST  
Anonymous JiriN said...

Opet, pekne napsany clanek a moc pravdivy. Jenom s tim jazykem tak uplne nesouhlasim... Czenglish je ustaleny vyraz pro anglictinu komolenou ceskym mluvcim, ktery pouziva ceska ustalena slovni spojeni (idiomy) "natvrdo" prelozene do anglictiny, kde nedavaji smysl, stejne jako ceska vetna konstrukce hrube aplikovana na anglictinu. Nefunguje to naopak a to o cem pisete by se dalo popsat spise jako "Prachsproste praseni cestiny" :-) Na druhou stranu to patri k vyvoji jazyka a u cestiny to vzhledem k jeji historii plati dvojnasob. Takze to berte jako evoluci...

Wednesday, January 9, 2008 at 4:01:00 AM EST  
Anonymous Anonymous said...

Češi jsou národ hrdý? Kruci a na co? Vůbec se nedivím těm, co se v cizině k češství raději nehlásí - to jsou ti slušní. Proč také být automaticky považován za zloděje, podrazáka ap. jen proto, že jsem bohužel také Čechem. Jinak mě, vážený pane Drexlere, Váš durch dadurch vlastenecký článek dost zarazil, protože podle jména (a možná i tak perfektní češtiny, což jen potvrzuje můj názor, že u nás v Sudetech se mluví nejspisovněji) bych soudil, že zrovna Vy nejste Čech aus reiner Wassser. Takže nakonec nás musí k národní hrdosti vyzývat Němec, no to je opravdu pěkné, škoda, že vás tady nezůstalo více. Poměry v naší kotlině znáte dobře, na naší obranu bych chtěl jenom uvést, že lidí, kteří by zdejší poměry chtěli změnit, by se tu našlo jistě dost, ale mocenské elity se svým silovým aparátem podobné snahy úspěšně eliminují. Takže Češi dělají to, co vždycky, prostě rezignují. Chybí tu atributy občanské společnosti, spolky, sdružení, prostě vše, co tu bylo na počátku 20. století běžné (kdy společnost nebyla atomizována na diváky televize). Možná se to časem změní, ale vidím to jako běh na velmi dlouhou trať a ani tak si nejsem výsledkem jist (dívám-li se na mladou generaci včetně mých vlastních ratolestí, mám záchvaty deprese). Chápu, že většina lidí jsou (a vždy byli) jen ovce, kterým stačí se napást, tady ale chybí intelektuální či spíše mravní elity, které by ten národ někam vedly. A pokud někdo přečnívá, je hned srovnán. Nevím , jestli je to jinde stejné nebo je to jen česká specialita, co byste mi k tomu napsal? S pozdravem Viki
mail: sigi-vita@volny.cz

Sunday, February 24, 2008 at 5:48:00 PM EST  
Anonymous Anonymous said...

Prosim Vas pane Drexlere, do ceho se to poustite? Vy nejste vubec trapny tim, ze se snazite vymitat stereotypy, kterym Cesi, jako ostatne vsechny narody podlehaji. Jste trapny tim, jak jste nevzdelany. kdyby jste znal alespon "Ceskou sodu" !

To, co vytykate Cechum, je banalni a da se vytykat vsem ostatnim narodum take. Bez vyjimky! Kdyby jste skutecne neco vedel o svete, o dejinach narodu kolem a v ceske kotline, o nacionalistickem predsudku vubec, o tom k jakym neblahym dusledkum tyto predsudky v minulosti vedly, nepindal by jste takove banality prave o Cesich na verejnosti. To co tady na internetu predvadite ma uroven trapnych hospodskych kecu, pri kterych ja menim lokal. Nejhorsi je, ze si ocividne myslite, jak jste chytry. Jste intelektualni trpaslik. Nazyvam Vas tak ne proto, ze bych se citil nejak povinen zastavat se zrovna Cechu. K tomu nemam ani osobne mnoho duvodu. Kdyby jste takto, tzn. na teto urovni psal treba o Nemcich, o Americanech anebo, pro mne za mne,treba o africkych Pigmejich, poslal bych vas stejnym zpusoben nekam. Jenom se divim, kam jsme to s tim internetem dospeli. Kdyz se muze kazdy hlupak takto na verejnosti predvadet.

Saturday, March 22, 2008 at 11:39:00 AM EST  
Anonymous Anonymous said...

Člověk který napíše "čeští umělci do značné míry ovlivnily historii kubismu" a "s hrůzou zjistí, že soudobí redaktoři neovládají mnohdy ani shodu přísudku s podmětem" asi bude trochu schizofrenní.
Kdyby se kriticky podíval na jiné "národy", včetně umělého amerického, zjistil by, že v každém je konzumní většina a jen menšina má zájem o kulturu na vyšší úrovni. Tak i Češi. Na povzensení se dá pracovat, je to ale práce sysifovská. V tomto ohledu oceňuji autorovo snažení na pokleslou kulturnost alespoň upozorňovat.

Wednesday, April 30, 2008 at 1:14:00 PM EST  
Anonymous Anonymous said...

Vskutku úvahy, zřejmě lidí, kteří si myslí, že sežrali všechnu moudrost,
jako Václav Klaus, dementní to člověk
snad už od mládí! Proto - no commnet!

Thursday, July 16, 2009 at 2:56:00 AM EST  
Anonymous Anonymous said...

proc ne:)

Tuesday, January 26, 2010 at 7:32:00 AM EST  
Anonymous Anonymous said...

I když souhlasím s obecným vyznením článku, musím protestovat, jakožto učitel dějepisu, proti lživému tvrzení, že o kněžně Libuši se děti učí ve škole jakožto o dějinné postavě. Stejně tak se v hodinách dějepisu neobjevují řeči o české holubičí povaze.
Chápu, že populární "mýty" o Libuši či mírumilovných Slovanech jsou dobrými terči ironie pro zasmání, ale autor by si měl uvědomit, že nežijeme v jiných dobách, kdy se takovéto zhovadilosti ještě mohly leckde ve školách objevit. Autor nejspíše chtěl prodloužit o něco článek, tak použil onu populární slátaninu obrozenecko-mytologických stereotypů. Ale vědomě lhal, protože toto se DNES na školách opravdu neučí.

Saturday, October 29, 2011 at 12:33:00 PM EST  

Post a Comment

Links to this post:

Create a Link

<< Home

TOPlist