Sokolov a konec války
Ladislav Frank Nykl
Za II. světové války byl Sokolov dvakrát bombardován. První noční nálet v říjnu 1940 měl vyřadit z provozu sokolovskou chemičku, ale bomby dopadly na kopec s městským hřbitovem. Nálet 17. dubna 1945 zcela zničil na sedmdesát domů a počet lidských obětí je odhadován na více než osmdesát.
Nemocní ruští zajatci byli posíláni do tábora pro nemocné, který byl umístěn v areálu bývalých kasáren, které stávaly v místě dnešního sídliště Vítězná. Podmínky v táboře byly velmi špatné, zdravotní péče minimální a úmrtnost nemocných byla z těchto důvodů značně vysoká. Mrtví byli pohřbíváni do masových hrobů nedaleko městského hřbitova. Do dubna 1945 jich bylo pohřbeno 2202, další byli pohřbíváni ještě v květnu, takže celkový počet přesně neznáme. Místo, kde byli mrtví pochováni, bylo označeno nejdříve březovými kříži, potom pomníčkem. Poslední úprava hřbitova ruských zajatců pochází z roku 1971, kdy zde byl postaven památník v podobě dvou prstů zdvižených k přísaze s letopočty 1941 a 1945.
Po bombardování Sokolova v dubnu 1945 pomáhali s odklízením trosek i sovětští váleční zajatci. Dva z nich, Ivan Sorčak a Michal Patalaš, objevili v troskách zbytek spižírny. Z důvodu hladu se pustili do jídla, při čemž byli chyceni a pro výstrahu oběšeni na kaštanu za kostelem. Po válce jim byla v těchto místech odhalena pamětní deska.
Pro Sokolov skončila válka 7. května 1945, kdy bylo město a jeho okolí osvobozeno americkou armádou.
Pamětní deska americké armádě
Na budově pošty na Starém náměstí je umístěna bronzová deska s nápisem v českém a anglickém jazyce vyjadřujícím díky americké armádě za osvobození. Deska byla instalována 28. listopadu 1945 při slavnostním rozloučení s americkými vojáky. V 50. letech byla odstraněna totalitním režimem a znovu instalována byla v roce 1990 při příležitosti 45. výročí osvobození Sokolova.
Pochod smrti žen z koncentračního tábora ve Svatavě
Z koncentračního tábora ve Svatavě se 22. dubna 1945 vydala na pochod smrti kolona vysílených žen, které tady byly uvězněny a tvrdě pracovaly v místní továrně pro zbrojní výrobu Říše. Ženy, mučené hlady a tyranizovány nelidskými dozorkyněmi a nacisty, kteří pravděpodobně tušili svůj brzký konec, po bombardování Sokolova, byly hnány přes Sokolov, Loket, Horní Slavkov, Krásno a Čistou nesmyslně, oblastí tehdejšího Císařského lesa. Spaly mokré, zmrzlé a o hladu venku a houfně, během pochodu umíraly. Byly mezi nimi především Francouzky, ale i Rusky, Polky, Češky, Slovinky a Maďarky.
V upomínku na nesmírné utrpení a krutou smrt nevinných žen byl zřízen památníček tohoto pochodu, v lese za bývalou obcí Litrbachy - Čistá, ( asi 3 km po zelené turistické značce směr Kladská ).
Podle kroniky obce Krásno, procházel bývalou Čistou průvod asi 130 žen. Zubožené a chatrně oblečené ženy měly přespat v prázdných místnostech zdejší školy. Starosta obce Maier, který byl fanatickým příznivcem NSDAP však údajně prohlásil: "Ty české bestie ať spí venku !" A vyhnal vězeňkyně spát před školu na dvůr. Dvanáct z nich pak mrazivou noc nepřežilo.
Maier nenechal mrtvá těla ani řádně pohřbít na místním hřbitově, ale poručil, zakopat je na mrchovišti. Ty, které přežily byly vráceny zpět do Svatavy, ustupujícími Němci. Tábor byl osvobozen Americkou armádou 7. května 1945 a 26. června musel být z hygienických důvodů spálen. Počátkem roku 1946, kdy začínal odsun Němců, byly ostatky žen v Čisté objeveny. Povolaná soudní komise z Lokte nařídila místnímu německému obyvatelstvu, v čele s fanatickým Maierem, aby těla exhumovali a řádně pohřbili. Brutální starosta, který smrt žen zavinil, byl donucen, aby hnijící ostatky holýma rukama uložil do připravených rakví, které pak byly řádně uloženy do hrobu, na místě dnešního pomníčku. Maier byl zatčen a posléze vězněn v Lokti až do svého odsunu do Německa.
Pomníček žen, který již vzhledem ke své zchátralosti, nebyl důstojným pietním místem, byl v roce 2003 na čas odstraněn. Místo bylo z iniciativy Krásenského občanského spolku Rozhled upraveno a zrekonstruováno. V lednu 2004 byla rekonstrukce dokončena. Na původním místě se nyní nachází pamětní deska, kterou lemuje dvanáct kamenů, symbolizujících dvanáct vyhaslých životů, nebohých žen. K obnově přispěly i Lesy České republiky, na jejichž pozemku se pomník nachází, když místo osadily lavičkami.
Pomník nad městem připomíná smrt více než 2 200 sovětských válečných zajatců, kteří zemřeli v místním "lazaretě". V sousedství města, ve Svatavě, kde byl zřízen ženský koncentrační tábor, v němž byly ženy nelidsky týrány, hlavně dozorkyněmi. Jednalo se o šest krutých bachařek, které byly daleko široko známé svým sadismem. Byly dobrovolnými příslušnicemi SS a pocházely z bavorského Gundelsdorfu. Doma snad byly jen obyčejnými selkami, ale najednou dostaly do rukou moc a to je změnilo. I přesto se našlo i několik místních Němců, kteří byli tvrdě postiženi za pomoc zajatkyním a vězňům. Pamětní deska s reliéfem týrané ženy, je prý ve Svatavě někde zastrčená v křoví a ani místní o tom nic nevědí. Je to škoda, že se stydíme za svou historii a své mrtvé! Zemřeli snad zbytečně?
Za II. světové války byl Sokolov dvakrát bombardován. První noční nálet v říjnu 1940 měl vyřadit z provozu sokolovskou chemičku, ale bomby dopadly na kopec s městským hřbitovem. Nálet 17. dubna 1945 zcela zničil na sedmdesát domů a počet lidských obětí je odhadován na více než osmdesát.
Nemocní ruští zajatci byli posíláni do tábora pro nemocné, který byl umístěn v areálu bývalých kasáren, které stávaly v místě dnešního sídliště Vítězná. Podmínky v táboře byly velmi špatné, zdravotní péče minimální a úmrtnost nemocných byla z těchto důvodů značně vysoká. Mrtví byli pohřbíváni do masových hrobů nedaleko městského hřbitova. Do dubna 1945 jich bylo pohřbeno 2202, další byli pohřbíváni ještě v květnu, takže celkový počet přesně neznáme. Místo, kde byli mrtví pochováni, bylo označeno nejdříve březovými kříži, potom pomníčkem. Poslední úprava hřbitova ruských zajatců pochází z roku 1971, kdy zde byl postaven památník v podobě dvou prstů zdvižených k přísaze s letopočty 1941 a 1945.
Po bombardování Sokolova v dubnu 1945 pomáhali s odklízením trosek i sovětští váleční zajatci. Dva z nich, Ivan Sorčak a Michal Patalaš, objevili v troskách zbytek spižírny. Z důvodu hladu se pustili do jídla, při čemž byli chyceni a pro výstrahu oběšeni na kaštanu za kostelem. Po válce jim byla v těchto místech odhalena pamětní deska.
Pro Sokolov skončila válka 7. května 1945, kdy bylo město a jeho okolí osvobozeno americkou armádou.
Pamětní deska americké armádě
Na budově pošty na Starém náměstí je umístěna bronzová deska s nápisem v českém a anglickém jazyce vyjadřujícím díky americké armádě za osvobození. Deska byla instalována 28. listopadu 1945 při slavnostním rozloučení s americkými vojáky. V 50. letech byla odstraněna totalitním režimem a znovu instalována byla v roce 1990 při příležitosti 45. výročí osvobození Sokolova.
Pochod smrti žen z koncentračního tábora ve Svatavě
Z koncentračního tábora ve Svatavě se 22. dubna 1945 vydala na pochod smrti kolona vysílených žen, které tady byly uvězněny a tvrdě pracovaly v místní továrně pro zbrojní výrobu Říše. Ženy, mučené hlady a tyranizovány nelidskými dozorkyněmi a nacisty, kteří pravděpodobně tušili svůj brzký konec, po bombardování Sokolova, byly hnány přes Sokolov, Loket, Horní Slavkov, Krásno a Čistou nesmyslně, oblastí tehdejšího Císařského lesa. Spaly mokré, zmrzlé a o hladu venku a houfně, během pochodu umíraly. Byly mezi nimi především Francouzky, ale i Rusky, Polky, Češky, Slovinky a Maďarky.
V upomínku na nesmírné utrpení a krutou smrt nevinných žen byl zřízen památníček tohoto pochodu, v lese za bývalou obcí Litrbachy - Čistá, ( asi 3 km po zelené turistické značce směr Kladská ).
Podle kroniky obce Krásno, procházel bývalou Čistou průvod asi 130 žen. Zubožené a chatrně oblečené ženy měly přespat v prázdných místnostech zdejší školy. Starosta obce Maier, který byl fanatickým příznivcem NSDAP však údajně prohlásil: "Ty české bestie ať spí venku !" A vyhnal vězeňkyně spát před školu na dvůr. Dvanáct z nich pak mrazivou noc nepřežilo.
Maier nenechal mrtvá těla ani řádně pohřbít na místním hřbitově, ale poručil, zakopat je na mrchovišti. Ty, které přežily byly vráceny zpět do Svatavy, ustupujícími Němci. Tábor byl osvobozen Americkou armádou 7. května 1945 a 26. června musel být z hygienických důvodů spálen. Počátkem roku 1946, kdy začínal odsun Němců, byly ostatky žen v Čisté objeveny. Povolaná soudní komise z Lokte nařídila místnímu německému obyvatelstvu, v čele s fanatickým Maierem, aby těla exhumovali a řádně pohřbili. Brutální starosta, který smrt žen zavinil, byl donucen, aby hnijící ostatky holýma rukama uložil do připravených rakví, které pak byly řádně uloženy do hrobu, na místě dnešního pomníčku. Maier byl zatčen a posléze vězněn v Lokti až do svého odsunu do Německa.
Pomníček žen, který již vzhledem ke své zchátralosti, nebyl důstojným pietním místem, byl v roce 2003 na čas odstraněn. Místo bylo z iniciativy Krásenského občanského spolku Rozhled upraveno a zrekonstruováno. V lednu 2004 byla rekonstrukce dokončena. Na původním místě se nyní nachází pamětní deska, kterou lemuje dvanáct kamenů, symbolizujících dvanáct vyhaslých životů, nebohých žen. K obnově přispěly i Lesy České republiky, na jejichž pozemku se pomník nachází, když místo osadily lavičkami.
Pomník nad městem připomíná smrt více než 2 200 sovětských válečných zajatců, kteří zemřeli v místním "lazaretě". V sousedství města, ve Svatavě, kde byl zřízen ženský koncentrační tábor, v němž byly ženy nelidsky týrány, hlavně dozorkyněmi. Jednalo se o šest krutých bachařek, které byly daleko široko známé svým sadismem. Byly dobrovolnými příslušnicemi SS a pocházely z bavorského Gundelsdorfu. Doma snad byly jen obyčejnými selkami, ale najednou dostaly do rukou moc a to je změnilo. I přesto se našlo i několik místních Němců, kteří byli tvrdě postiženi za pomoc zajatkyním a vězňům. Pamětní deska s reliéfem týrané ženy, je prý ve Svatavě někde zastrčená v křoví a ani místní o tom nic nevědí. Je to škoda, že se stydíme za svou historii a své mrtvé! Zemřeli snad zbytečně?
posted by Ross Hedvicek | 4/02/2007 01:46:00 PM
1 Comments:
Autor píše že:
"Pamětní deska s reliéfem týrané ženy, je prý ve Svatavě někde zastrčená v křoví a ani místní o tom nic nevědí."
Musí komentovat, že to není pravda, protože pomníček týraných žen je umístěn právě v bezprostřední blízkosti býv. koncetračního tábora v Peterwerku a jeho okolí je upravené. Každý rok se zde schází pamětníci a bývalé vězenkyně ke vzpomínkovým akcím.
Jiří Navrátil Sokolov
Post a Comment
<< Home