Spokojení otroci jsou nejhorší nepřátelé svobody aneb Mytí mozků ve šťastné králíkárně

( Předmluva od Honzy Hájka, znalce Hedvíčkovy tvorby, k nové knize Rosse Hedvíčka “Sametový Auschwitz”, která vyjde během několika týdnů v Praze. )

V antitotalitnim románu "1984" definoval Orwell dialekticky materialismus jako "pseudologicky prostředek, kterým může být realita přizpůsobena teorii". Orwelluv antihrdina Winston Smith říká: "Svoboda je možnost říci, že dvě plus dvě jsou čtyři. Z toho vyplývá vše ostatní". V knize Empirical Model Building, v krátké kapitolce Fuzzy set theory = Teorie vágních/nepřesných množin, píše profesor James R. Thompson : "In a very real sense, a key marker of the West is its reliance on the binary logic which characterizes rational thinking ..." = "V tom nejpravějším slova smyslu, hlavní znak Západu je jeho spoléhání se na dvojhodnotovou logiku, která charakterizuje racionální myšlení. ... Je jasné, že vágní logika může být užitá, docela snadno, těmi kteří chtějí říci že 2+2 = 5. ... Je to snad nejhlubší antiracionální koncept, který se vynořil v moderní vědě, neboť je to útok na samotnou logiku. ... Ve společnosti, která se chce vyhnout rozlišování se stane prostředkem k manažování lidí a institucí." Na rozdíl od logik Východu, které jsou vágnější čím dále na východ od Atlantiku, v západní logice už přes 2000 let platí pravidlo, že pravda a nepravda, ano a ne, se navzájem vylučují t.j. že protiklady nejsou sjednotitelné.

Profesor James R. Thompson výslovně upozorňuje, že fuzzy logic t.j. (lidově) chlupatá logika vyhovuje (ex)rudým manažerům, neo/ex-komunistickým byrokratům, a dodejme že i růžovým technokratům a (neo)kolaborantským politikům zvoleným za pomoci (ex)komunistů. Babsko-slovanské uvažování je růžové a velmi chlupaté. Na rozdíl od vágní chlupaté kryptomarxisticke logiky je Hedvíčkovo uvažování intelektuálně ostré, vyhraněné, jasné, odborné se řekne že je "crisp", lidově že je nechlupaté neboť je vyholené Occamovou břitvou, a je tedy protikladem k "fuzzy". Hedvíček uvažuje a píše v nejlepší tradici západního racionálního myšlení: co je rudé nemůže být současné modré. To neznamená, že růžové neexistuje, ale nemůže být současné bleděmodré. Holčičky nejsou chlapečkové.

Teď si vzpomínám na rýmovačku v jednom z exotických jazyků (i když méně exotickém než je čeština či slovenština), kterou překládám opět do rýmu s malou odchylkou od pravopisu: Ty socialistická holčičko, jsi rudá jako ředkvičko. Dále mne napadá že oxymoron "rudý křesťan" je ukázkou sjednocených protikladu.
Na rozdíl od nevymytých úst vůdců a svůdců národa českého se nesvůdce Hedvíček duševně nechlupatí neboť nesjednocuje nesjednotitelné protiklady. Naopak, on je kontrastuje, a nikdy si nebere do svých vzorně vymytých úst historickou nutnost, naopak on zdůrazňuje že to co bylo být nemuselo, a co je, nemusí být tak jak je, jen chtít, a nebát se a nekrást, jak říkal tatíček T.G.M. který byl moravský emigrant, tak jako byli Jan Amos Komenský, logik Kurt Goedel, Sigmund Freud, Josef Schumpeter, Edmund Husserl, Ross Hedvíček a další naší velikáni z kdysi tak Velké Moravy (s. Gottwald byl také z Moravy ale nebyl emigrant, takže byl nás/vás/ok, ok?).

Příkladem chlupatého dialektického myslenkovna je staročínsko-hegelovsko-marxistické "sjednocování protikladu". Staročínsky jing a jang se sjednotí v "novou kvalitu". Na příklad odporný, ďábelský výrok podprůměrného myslitele a přesto skoroNobelisty Sametovyho Vaška "Všichni jsme jaksi tak nějak vinni" sprosté uráží všechny opravdové obětí (včetně Hedvíčkových i mých rodičů, příbuzných, a nás obou) dnes stranovladnoucich ex-komunistů. Jen kryptoďábel v rouně beránčím může tak ďábelsky házet do jednoho pytle bývalé členy "organizace zločinné a zavrženíhodné" jakou byla KSČ dle bezzubého zákona 198/1993 podepsaného ďáblem samým, a jejich obětí. Pokud váš Velkej Vašek myslel na soudruha Slánského, pak byl Vašek jako obvykle už zase mimo mísu, protože nelidsky ďábelsky hodil Dr. Horákovou, gen. Píku a stovky dalších zavražděných ex-soudruhy (z nichž mnozí se stali Vaškovými kámoši-chartisty, jako na př. soudruh Kriegel který spoluvelel lidovým milicím při Velkém Únoru 1948, a soudruh Hájek coby spoluautor represivního zákona 231) do jednoho pytle s popraveným soudruhem Slánským, který převzal hnědé nacistické kriminály a tábory nucených práci a rozjel je dál pod rudou vlajkou. Za soudruha Slánského jsem neuronil ani slzičku, neboť to byl on kdo roztáčel mlýny, které nakonec semlely i jeho, a tak dostal co mu patřilo neboť si to sám rozjel.

Škoda jen, že StB rázněji nezatočila s těmi 73 procenty zakládajících chartistů, kteří byli bývalí členové "organizace zločinné a zavrženíhodné" jak přesně charakterizuje KSČ zákon 198/1993. To poListopadove převzetí moci chartistickou chátrou, rudými prognostiky a dalšími kolaboranty nám byl ďábel dlužen. Škoda, že s nimi jejich (ex)soudruzi nezatočili jako se Slánským. Ovčané je mohli teď oplakávat u pomníčku pod lípou a mohla být spravedlnost větší než bezpráví pod kolaborantskými prognostiky a exkomunistickými disidenty, mezi které ostatně patřil i soudruh Husák, který si coby disident za méně sametových okolností odseděl dvojnásobek toho co, Sametovej Vašek. Oba tito disidenti pak šli na stolici rezidentskou, aby spolupracovali se svými soudruhy vězniteli, které podrželi u moci a oni je.

Když už jsme u těch rezidentských stolic, tak vám nemohu odepřít kousek pikantnosti. Dne 24 září 1938 v 11.24 telefonoval Jan Masaryk s rezidentem Benešem v Praze:
"JM: ...ale Vy přesto ještě spíte dobře? EB: Ano. JM: Hlavní je dobrý spánek a udržovat stolici v pořádku."

O šest dní později byl podepsán Mnichovský diktát, který oddělil Sudety od ČSR. Záznam odposlechnutého hovoru lze číst v Londýnském Public Record Office (= britském státním archívu) pod číslem FO 371/21742/3485. Nezapomeňte si to přečíst až budete v Londýně, nebo si vyžádejte kopii. A také nezapomeňte, že nejen přátelé naslouchají.

Dalším příkladem je odporný výrok Velkého Transformátora/Piratizatora a taky radobyNobelisty (rád by ji i jen sdílel, a proč ne třeba s "harvarďákem" Koženým, který mu tu piratizaci tak pěkně rozjel) za poVelkoListopadovou tunelářskou egonomii (s g): "Nerozlišují peníze bílé, černé a rudé".

Pro tak zvaný "historický marxismus" je charakteristický pojem "historická nutnost". Na příklad v interview "Skončila československá státnost" (Respekt 20-26.7.1992) se právě dočasně krátkodobé samoabdikovany rezident Vašek vyvetil takto: "Já přece ten stát nerozdělují, aspoň si myslím. Nerozděluje ho ani pan Mečiar. Rozdělí-li se, pak to bude pod tlakem jakési historické nutnosti, vyjádřené vůlí voličů". O rok později Vaškův věznitel Milouš Jakeš prohlásil o vstupu bratrských vojsk Varšavského paktu, že "Vpád byl tudíž historická nutnost". Různé sekty marxistů používají stejnou terminologii.

O něco později jsem četl cizojazyčnou recenzi knihy Proofs (= Důkazy, ale také Korektury; na př. korektury ve smyslu nového falšování dějin novými ministerstvy Pravd a la Orwell) jejíž autorem je kulturní filozof světového formátu George Steiner, kde recenzent čtenářům marxismu neznalým vysvětloval: "Pravý bolševik nemá naději, pouze vhled, a než se ohlédneš padnou pojmy jako historická nutnost nebo analýza vztahů či poměru".

Jestliže Češi rázně neodmítli a neodmítají Vaškovu 'historickou nutnost' jako kryptomarxistickou dezinformaci a zakamuflování zodpovědnosti za rozbití CeskoSlovenska, pak nemají Češi právo fňukat nad Mnichovem, Hachou, Hitlerem, Heidrichem, Eichmannem, Osvětimí, Lidicemi, Ležáky, Stalinem, Gottwaldem, Sudety, Němci, neboť podle marxistického historického materialismu to všechno byly 'historické nutnosti' za které není (téměř) nikdo (příliš) zodpovědný, a navíc i obětí těchto 'historických nutnosti' jsou jaksi tak nějak smysluplněji spoluzodpovedné za ony 'historické nutnosti'. V tom výšezmíněném interview vypustil Vašek také kousek pravdy, když připomněl, že "Samozřejmě, že máme i jiné tradice, možná stejně silné, jako na příklad české kolaborantství nebo českou hádavost". Škoda, že zapomněl na unikátní českou formu rovnostářsky-ničemné závisti typu "Sousedka má novej kožich/kabát a já ne, tak ať ji ho ukradnou/moli sežerou/cigaretou propálí", nebo "Soused má kozu a já ne, tak ať mu ta koza chcípne abychom na tom byli stejně", a hyenistické "My nemáme co restituovat tak jen ať jim nic nevracejí" a superhyenistické "Židům nic vracet nemusíme, protože jsme jim nic nezabavili" (zabavili jsme to přece Němcům a nás nezajímá, že ti to zabavili židům).

Že nepřeháním dokazuje výrok Velkého Transformátora/Piratizatora a radobyNobelisty při návštěvě Kato Institute ve Washington, D.C., kde dle přítomných svědků vyzvracel: "Já jsem nic neukradl, tudíž nehodlám nic vracet!" Ne že by se mimo kotlinu nezávidělo, ale ne tak nenávistně, až hyenisticky. A nezapomeňme na středoevropský vlezdoprdelizmus (= Arschkriecherei) původně rozšířený i v předválečném Rakousku a Německu.

Dodnes se to projevuje v denním oslovování bývalých soudruhů a soudružek CSc, DrSc, slovy "Ale prosím Vás, paní doktorko (marxismu-lenivismu)", "No to máte pravdu, pane inženýre (lidských duši)", "Pan profesor (dnes společenských vět/d, dříve marxismu-lenivismu) mi jistě odpustí že nevhodné ruším (jeho vzácný chod tak původních myšlenek)".

Výšezmíněný recenzent správně upozornil na to, že (krypto)marxisté se ohánějí historickou nutností, ale udělal chybu v tom, že "Pravý bolševik nemá naději". Naopak, marxistický filosof Ernst Bloch napsal tlustou knihu "Das Prinzip Hoffnung" = Princip naděje, naděje utopistů, kterými byli jak nacisté (projekt Uebermensch = nadčlověk v tisícileté říši), tak i komunisté (projekt zářného budoucnovna s CCCP na věčné časy; již děti vašich děti budou žít v komunismu), trockisté, maoiste a i socialisté.

Češi si libují v babsko-slovanských frázích typu "naděje umírá naposledy". Jistý U.S. generál jednotek zvláštního nasazení to uvedl na správnou míru výrokem "Hope is not a method" = "Naděje není metoda". Jeho hoši mají heslo "Who dares, wins" = "Kdo se odváží, zvítězí".

Hedvíček se odvážil opustit ubíjející jistoty (domeček, nábyteček, penzičku a bankovčičky "zaručené státem a ostatními aktivami státní banky československé"), vyměnit je za stimulující nejistoty, a zvítězit. Dnes si žije v zemí kde hvězdy jsou na dosah a ty hvězdy už nejsou rudé. Ano, hoši a děvčata česká, moravská, slezská a slovenská, přestaňte už s tím babsko-slovanským motáním, s věčným sjednocováním protikladu, s fatalizmem historické nutnosti, zatloukáním (= lhaním) i když o nic moc nejde, překrucováním, vykrucanim sa, relativizováním, s (bez)nadějným pofňukáváním, s čekáním ve frontě na lepší přespříští, a s falšováním a nedodržováním mezinárodních smluv jako je na př. "Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod" s OSN.

Totální relativizace pomoci chlupatého dialektického sjednocování protikladu t.j. potlačování hedvíčkovsky vyhraněného rozlišování, absurdisticky převrácené reinterpretace události (včetně Velkého Listopadovna), to vše se hodilo a hodí do krámu současným post-moderním chlupatým kryptomarxistickým manipulátorům mas, kteří vládnou vám a v mnohých zemích Evropy, včetně Evropy západní a severní. Velkej Vašek se mnohokrát předvedl (aniž by to přiznal) coby žák t.zv. Frankfurtské školy (= Frankfurter Schule) marxistické filosofie, ke které patřili mimo jiné Němci Marcuse a autoři "Dialektik der Aufklaerung" ( = Dialektika osvícení) Adorno a Horkheimer. Nechápu, že dosud nikdo Vaška neodhalil coby školáka frankfurtského marxismu.
Výplody této marxistické sekty jsou blízké výplodům německého marxisty Ernst Bloch-a a nacistického rektora Heidegger-a. Marcuse byl šéf-ideolog společenský destruktivních revolt v letech 60ych. A teď se podržte: Vašek kladně hodnotil léta šedesátá (= 1960-1969) jako "pestrá, bohatá a produktivní", zatímco v první polovině let 60ych čekali v rudých kriminálech političtí vězňové z let 50ych na amnestii, a po Dubčekovské volovině v druhé polovině bylo ČeskoSlovensko okupováno bratrskými vojsky Varšavského paktu, s nimiž se o 22 let později Vašek v mírném předklonu rozloučil potresem ruky s hrdě vzpřímeným generálem Vorobjevem což byl akt vlezdoprdelizmu. Vám poděkování a lásku vám, rudí bratři, soudruzi.
Pro Hedvíčka a pro mne byla léta 60a totálně ubíjející, byli jsme chudí (i když ne duchem natolik abychom pěstovali vlezdoprdelizmus) a neproduktivní, protože nám chyběla svoboda si i jen přečíst a okopírovat cokoliv ze západních knih a časopisů. Většina Čechů, Moraváků a Slováků uviděla kopírku až v letech 90ych.

Na Vaškovský frankfurtsko-školácký negativní postoj k vědě a technice mám drtivou odpověď: Michael Faraday a James Watt osvobodili více lidí z otroctví než Abraham Lincoln. Já sám jsem kolem roku 1977 přispěl k vývoji Arpanet & Internet protože mi už tehdy bylo jasné, že tato síť se stane nástrojem boje za svobodu vedeném Svobodným Západem proti Říším Zla. Bohužel, dnes se mi obrací žaludek, když vidím že (ex)komunisté, exprognostikove, exchartisticka chátra, jejich kolaboranti a parchanti zneužívají internet k manipulaci a ovládání svých obětí a rukojmí, kterými je většina obyvatelstva, aniž by si to dostatečně uvědomovala.

Došlo k tomu, čeho jsem se obával: ke konvergenci KK = kapitalistů s (ex)komunisty a socany, a to nejen v C+S, ale i v celé Evropě kromě Švýcarska a pár mikrostatecku. Kapitalisté prodali (ex)komunistům a jejich kolaborantům provaz na němž teď bývalí Ovčáci-čtveráci vedou ovčany jako oveczky, tam kam se jim hodí, zatím snad ještě ne na porážku.

Nemohu si odpustit další poznámku o vztahu mezi pojmy "historická nutnost" a "víra v pokrok lidstva". Velcí i menší transformátoři (Lenin, Stalin, Mao, Gottwald, Ceaucescu, ...) věřili v pretvořitelnost lidstva k obrazu svému společensky pokrokovému, za cenu historické nutnosti třísek odlétajících, když se seká dříví nebo hlavy těch, kteří nehodlají je následovat po jimi nalinkované cestě k ještě radostnějším pozítřkům (Kdo nejde s námi, jde proti nám).

Pojem "historická nutnost" je jedním z vyjádření pseudo-vědeckého ale de facto naivního optimismu že žijeme v nejlepším z možných světu, tak jak to viděl Dr. Pangloss ve Voltaireove Candide. Je to jen forma klaďáckého fatalismu, klaďácké víry v jaksi tak nějak smysluplný osud, v boha který věděl proč dopustil Osvětim, Dachau, Bergen-Belsen, Terezín, Treblinku, Kolymu, Magadan, Vorkutu, Jáchymov, Leopoldov, atd, pravděpodobně jako zkoušku lidstva a historický nutný krok v "vyššímu stupni" vývoje a existence lidstva.

Hlupáci, manipulanti a kryptomarxisticti kolaboranti, kteří si berou do svých nevymytých úst historickou nutnost vám vysvětlí a omluví všechno (a tudíž nic). Historická nutnost je dezinformačně kryptototalitni neboť popírá svobodnou vůli člověka. Absolutním vrcholem mytí mozku je definice "svoboda jako poznaná nutnost". Místo "Principu naděje" = Dáš Prinzip Hoffnung od Ernst Bloch-a doporučují "Princip zodpovědnosti" = Dáš Prinzip Verantwortung od Hans Jonas-e, a to nejen číst ale i praktikovat. Nevíte-li jak, zeptejte se na síti Hedvíčka.

Oxfordský filozof profesor Dummett rozlišuje mezi realisty a idealisty na základě kritéria: kdo či co určuje zda je tvrzení pravdivé. Realista věří, že pravdivost tvrzení je určena fakty. Na proti tomu idealista věří, že my sami si určujeme zda výroky jsou pravdivé. Na příklad pravdivost dvou tvrzení, že exkomunisté jsou bývalí členové "organizace zločinné a zavrženíhodné" a že být exkomunistou je horší než být exnacistou jsou potvrzena skutečností, že (ex)komunisté vyvraždili 80-100 000 000 lidských bytostí (převážně vlastních státních příslušníků) zatímco (ex)nacisté vyvraždili 20-25 000 000 (převážně cizích státních příslušníků).

Ode dneska až vás v televizi nebo v tisku osloví exkomunista tak si hned vybavte 80/20 = 100/25 = 4, a také si představte že zeměkoule na rovníku má 40 000 km = 40 000 000 metrů, 80/40 = 2 mrtvoly/metr, tudíž že na každý metr rovníku připadají 2 obětí zavražděné exkomunisty. To je hedvíčkovský realizmus, na rozdíl od babsko-slovanského idealistického relativismu "no víš, vono/i zas tak zlé/i nebylo/i" a podobného růžové ideologického kolaborantského blabolismu o chartistických hrdinech typu Kriegel a disidentech typu Hájek a jejich kolaborantů a pivních kámošů.

V eseji Thé Politics of Obedience: Thé Discourse on Voluntary Servitude = Politika poslušnosti: rozmluva o dobrovolném otročení/služebnosti ( "slávě" = otrok se tam vyskytuje 21 krať; měla být to být povinna četba) , popisuje Etienne de la Boetie jak už staří Řekové a Římané věděli, že spokojení otroci jsou nejhorší nepřátele svobody. Zvláště aktuální a dojemná je pasáž o tom, jak ti vyrostlí pod jařmem tj. chomoutem jsou spokojeni s životem v pro ně přirozeném stavu poddanství a považují totalitu za normální stav, aniž by si uvědomovali, že jiný stav a práva jsou možná.

Můj příbuzný v Kanadě mi po velkém listopadovnu napsal, že v C(S)(F)R i antikomunisté myslí, mluví a jednají komunisticky. "Veselá kasárna" vystihují tento politováníhodný stav mysli. Můj vlastní výraz je "šťastná králíkárna", kde zdomestikovaní králíčci, kteří se už nechtějí ani rozmnožovat, jen čekají až jim bude přistrčena miska, a jsou vděčni za trochu žrádla, za penzičky které "dostávají" od Velkých stran a vlád (ve skutečnosti si je tvrdě zaplatili tudíž nic nedostávají). Přitom králíčci domácí hrdě říkají: "V Pragistanu se máme všichni dobře, nás pan Rezident se o nás stará. Dává nám práci a dobře platí, věříme mu na slovo a on se na nás může spolehnout. A víte vy jak je krásné absurdní divadlo, na které často chodíme s manželem? Hlávky zelí měly až 10 kilo, 2-3 krávy jsme měli, a prasata, dobře se nám žilo. Škoda jen že Hedvíček není vděčný domácí králíček který by se nechal nalákat do klece na trochu zelí, i kdyby bylo s knedlíkem politým sádlem, a vhodně kompletováno vepřovým bůčkem".

Absurdisticke loutkové divadlo sametového podvodu bylo sice mistrně choreografované Vaškem, ale bylo společně režírované z východních a západních centrál. Teď mne napadá jak si Pavka Kohout už v letech 50ých dělal básnickou starost "... ne aby tu vyhrály, drzé, podlé, expanzivní, že Západu centrály".

Od dob Řeků, Římanů a Etienne de la Boetie přibyla k chlebu a hrám (včetně elektronických) navíc historická nutnost a sjednocování protikladu jako další, tentokrát ideologické chlupaté logické dudlíky k udržování národa v duševním, ekonomickém, administrativním a politickém područí. Takové promývání mozků závislých nemluvňátek a částečně i neviňátek lze vyjádřit rovnicí: pavědecký kryptomarxismus = sjednocování protikladu + historická nutnost.

Právě jsme viděli, jak kryptomarxisticko-dialektické sjednocování peněz bílých, modrých a rudých Velkým Transformátorem/Piratizatorem se vhodně doplnilo s historickým kryptomarxismem Sametovýho Vaška. V denní praxi to funguje tak, že dialektické sjednocení protikladu se postará o "vysvětlení" a tudíž o "pochopení". Milí ovčané, mějte trochu pochopení pro vůdcovské funkce bývalých členů organizace zločinné a zavrženíhodné a jejich kolaborantů.

Francouzi říkají "Tout comprendre c'est tout excuse" = "Všechno pochopit znamená všechno omluvit". Po vysvětlení proč 'muselo' dojít k vzniku nacismu a bolševizmu nám nezbude nic jiného než oba zločinné a zavrženíhodné režimy (viz český zákon 198/1993 "O zločinnosti komunistického režimu ...") s jejich spolutvůrci a nositeli (bývalými členy KSČ, že zákona to bývalými členy "organizace zločinné a zavrženíhodné") chápat jako historickou nutnost.

Používání pojmu "historická nutnost" pak vede k fatalistickému závěru, že "co bylo, bylo a ani jinak bejt nemohlo". Jen zvířata a otroci berou svět tak jak je a život tak jak jde. Svobodní lidé myslí v alternativách: what if; was waere wenn = co by bylo kdyby na př. nevládli exkomunisté a jejich kolaboranti.

Skutečně duševně ubíjející a morálně podlamující (ale hezká, protože naše, tak česká), je kombinace materialismu dialektického s historickým. V denní mluvě malých českých Ferdů Mravenců, kteří když zrovna nemlátili podle návodu v Mateřídoušce "mandelinku bramborovou pomocníci Trumanovou", tak alespoň mlátí hubou prázdnou slámu ve stylu: "Já přece, no víš, vono je všude nějak jaksi tak nějak, ale doma nejlíp, aspoň si myslím. To víš, ale českej chleba a pivo nikde jinde nemáte". Takové babsko-slovanské chlupaté blití mi připomíná výrok "ale tak husté a sladké mléko jako u nás v Borodince-Sljudljance nikde nedostanete". Ano, ex-soudružky a ex-soudruzi, nenajdete ve světě sýry jako v Madetě. Proto mne politujte, že si při anglické televizi čtu Die Zeit či Der Spiegel, přičemž okusují švýcarský sýr, přikusují nečeské olivy střídavě tmavé i zelené, a zapíjím tu nevlasteneckou základní potravu portugalským portským.

Závěrem se spolu s Hedvíčkem už jen těším na zářnou budoucnost, v níž každý druhý Čech, Češka, Moravák, Moravanka, Slovák a Slovenka budou nejen říkat, ale i si upřímně myslet spolu s Voltairem: "Nesdílím Vaše názory, ale riskoval bych svůj život za Vaše právo je vyjadřovat". Říkají vám to v televizi?
Shrnuji: Hedvíček je jinochodec, nechtěl umřít jako blbec.

Mějte hezké počtení :-)

Honza Hájek,
jako jediný Neameričan přímo přispěl k vývoji Internetu L.P.1977 , a rád poskytuje Hedvíčkovi technologickou, znalostní a morální podporu v jeho zlu odporu.

Zdroj inspirace: Syntéza analýz 17/11/1989 a následků, aneb Od Beneše přes Václavy až po Paroubka , http://www.cs-magazin.com , září 2005 , sestavil, a bohatě komentoval Ross Hedvíček

Báječný nový (tajný) svět

Joseph D. Douglass Jr., PhDr

V roce 1974 začaly z americké CIA unikat informace o choulostivém projektu MKULTRA, který se zabýval ovládáním lidského myšlení. Charakter tohoto projektu byl více poodhalen při kongresním šetření.

Bohužel, jediným evidentním cílem komise Kongresu byla diskreditace a zostuzení CIA, nikoliv snaha poznat, co MKULTRA vlastně je, jaké jsou jeho výsledky či zda na obzoru není nějaké nebezpečí. Veškerá pozornost se věnovala neetickému používání LSD na nic netušících lidech a pokusům o úkladné vraždy, přičemž nebyly identifikovány a zkoumány podstatné informace. Ti, kteří stáli v čele projektu, prohlásili, že od poloviny 60. let se od práce ve valné míře upustilo a že veškeré záznamy týkající se projektu byly na příkaz ředitele CIA Richarda Helmse zničeny počátkem roku 1973, tedy těsně předtím než odešel ze své funkce.

Projekt MKULTRA byl schválen v dubnu 1953 tehdejším ředitelem CIA Allenem Dullesem. Zrodil se proto, aby čelil zaznamenanému úsilí Sovětů ovládat lidské myšlení. V rozhovoru, který byl zveřejněn v U.S. News & World Report, Dulles popsal podstatu projektu MKULTRA jako „mozkové válčení“. Vysvětlil zde, že Rusové „nyní používají metody na zpracování mozku … tak lstivé a natolik odporující našemu způsobu života, že jsme jim v podstatě odmítali čelit… Mozky vybraných jednotlivců, jež se stanou oběťmi těchto metod … jsou zbavené schopnosti vyjádřit své vlastní myšlenky… do mozku jsou ukládány myšlenky nové, které oběť opakuje jako papoušek…Takto zpracovaní jednotlivci mohou pouze opakovat myšlenky, jež jim byly do jejich mozků uloženy vnější sugescí.“

Zvyšující se obavy CIA vyvolaly tyto skutečnosti:- soudní proces s kardinálem Mindzentym v roce 1949; kardinál se přiznal ke zločinům, jež nemohl nikdy spáchat;- podobné soudní procesy a veřejná doznání četných komunistických pohlavárů;- neobvyklé chování amerických válečných zajatců v průběhu války v Koreji (absence jakéhokoliv vedení, téměř žádný odpor, žádné útěky a pozoruhodně vysoké procento zajatců, kteří aktivně spolupracovali se svými vězniteli).

Odborníci ze CIA, kteří pracovali na vývinu dokonalejších „pravdivých drog“ od počátku druhé světové války ještě v tehdejší OSS (předchůdce CIA), konstatovali – a zcela správně – že Sověti mají zásadní program na ovládání myšlení. Bylo jasné, že pokud CIA nevynaloží větší úsilí k řádné identifikaci této nové hrozby a nebude připravena jí čelit, bude to mít nedozírné následky. Proto se zrodil projekt MKULTRA. Během pěti let měla CIA vyvinuto k praktickému využití šest vlastních drog na ovládání myšlení. Tento program byl však o deset let později potupně zatracen s tím, že se nikdy nedocílilo ničeho, co by stálo za řeč.

Dostáváme se k roku 1999, kdy západní svět dostal svoji první pořádnou lekci o obrovských rozměrech ruských snah a dosažených úspěších v oblasti moderního chemického a biologického válčení (dále jen CW & BW). Prostředkem poznání se stala nová kniha Biohazard od Kena Alibeka, alias plukovníka doktora Kanatjana Alibekova, bývalého zástupce velitele sovětského projektu biologického válčení (BW). Projekt nesl název BIOPREPARÁT. Alibek uprchl do Spojených států v roce 1992. Ve své knize popsal povahu a rozměry sovětského ilegálního vývojového programu BW, jehož rozsah a dosažené výsledky byly víc než desetkrát větší než odhadovaly i ty nejpesimističtější analýzy rozvědky. Stejně významné bylo i svědectví o rozměrech moderních technologií CW.

O systémovém problému americké rozvědky a bezpečnostního sektoru vypovídal zejména evidentní nezájem o ruské schopnosti v oblasti biologických zbraní i o ruské výsledky v genetickém inženýrství, směřující k ještě ničivějším zbraním. Alibeka tato skutečnost velice překvapila. „Američané byli přesvědčeni, že ruské biologické zbraně už nepředstavují nějaké významnější nebezpečí,“ napsal v Biohazardu. Navíc američtí experti k tomuto závěru došli, aniž se povahou tohoto nebezpečí vůbec zabývali či zkoumali, kam až směřuje! Když se Alibek pokoušel vysvětlit důležitost monitorování určitých aktivit, bylo mu řečeno, že pokud není opodstatněný důvod k podezření, pak by se veškerá činnost v Rusku měla považovat za mírumilovnou. Alibek nevěřil svým uším. Sledoval dál ruskou literaturu a nepřestával varovat Spojené státy před nebezpečím. Odpovědí mu bylo upozornění, aby nehovořil proti Moskvě. Rada z vyšších míst zněla: „Možná že k pochybným aktivitám dochází, ale v současné době diplomacie vyžaduje, abychom mlčeli.“

Biohazard je od první do poslední stránky děsivou a burcující knihou. Vedle enormní hrozby BW, která je v ní presentována, jsem tam však našel ještě něco, co zbystřilo mou pozornost. Na několika stránkách Alibek stručně popisuje jakousi sofistikovanou práci s psychotropními chemikáliemi, jež nespadaly do rámce BIOPREPARÁTU. Jeho zvědavost o tuto práci byla podnícena přítomností záhadného vědce, jehož jméno měl na výplatní listině. Byl to údajně farmakologický génius, jež se neměl k tomu, aby Alibekovi ke své činnosti podal nějaké vysvětlení. Další informace, včetně existence nějakého velkého, přísně tajného projektu Ministerstva zdravotnictví, přiměly Alibeka k tomu, aby se snažil přijít věci na kloub. Pokoušel se o to několik let, avšak vzhledem k až extrémnímu utajení se toho o projektu svého génia moc nedozvěděl. To, co se mu podařilo vypátrat, bylo ale nesmírně důležité z hlediska svého principu: MKULTRA, či spíše jeho protějšek z dílny KGB.

Alibek se nejdříve dozvěděl, že jeho farmakologický vědec pracoval na projektu, jehož tajným domovem je ministerstvo zdravotnictví. Následovalo zjištění, že tajný projekt je označen speciálními zašifrovanými písmeny, a že „slova začínající na písmeno F jsou přidělena chemickým zbraním a psychotropním látkám, neboli chování měnícím, biologickým a chemickým činidlům.“ Potom se dozvěděl, že název projektu KGB byl FLEYTA, a že se jedná o obrovský program sovětské rozvědky na vývoj psychotropních chemických a biologických látek – drog ovládajících myšlení – jež mohou upravit postoj a změnit lidské chování. Tyto drogy měla KGB používat při „zvláštních operacích.“

Tato informace byla pro mne obzvlášť významná, protože přímo z ruského vojenského vědeckého vedení potvrzovala vynakládané obrovské úsilí na vývoj drog k ovládání myšlení - jehož počátky jdou ještě před druhou světovou válku, a které v roce 1999 stále existovalo – natolik choulostivého rázu, že se ani zástupce velitele projektu BIOPREPARÁT nebyl schopen dozvědět o mnoho víc než to, že existovalo. Bylo to pro mne nesmírně důležité z toho důvodu, že jsem vlastně seděl na hoře informací, které jsem získal během svých pohovorů s bývalým československým vysoce postaveným představitelem, generálmajorem Janem Šejnou, jež v roce 1968 uprchl do Spojených států. Jeho informace se z valné většiny týkaly sovětských/ruských/ programů na vývoj drog určených k ovládání myšlení a vlastního operativního využívání psychotropních látek CW (drog ovládajících myšlení) ze strany KGB.

Šejna byl po víc než dvacet let vzácným zdrojem citlivých informací týkajících se komunistických politických a rozvědných operací. Jeho vysoké funkce jej přivedly k možnosti nahlédnout do strategických politických a rozvědných plánů a akcí. Byl členem československé mocenské hierarchie coby první tajemník KSČ na ministerstvu obrany, náčelník štábu ministra obrany a člen předsednictva parlamentu a Ústředního výboru KSČ. Též sestavil a řídil sekretariát rady obrany, která byla ve věcech obrany, rozvědky, kontrarozvědky, zahraniční politiky a hospodářství nadřízeným orgánem politbyra. Přestože nosil v hlavě úžasné množství neocenitelných informací, hlavní složky amerických rozvědných a politických kruhů jej nenáviděly, neboť se jim nelíbilo, co říkal. Třeba to, že Sovětský svaz je sponzorem, organizátorem, školitelem a finančníkem mezinárodního terorismu, že uvolňování napětí a mírumilovná koexistence jsou pouhými klamnými strategickými tahy a že cílem sovětské nukleární strategie je boj a vítězství v nukleární válce, a proto nebyly vydány žádné zásoby na podporu MAD (americký plán na zničení nukleárních zbraní).

Byl jsem jedním ze tří či čtyř lidí, kteří s Šejnou skutečně pracovali na důležitých otázkách. CIA s ním provedla základní pohovory v roce 1968, avšak dbala na to, aby se netýkaly ničeho důležitého. Ptali se jej na úplně nepodstatné taktické záležitosti, jako je počet pušek ve vojenské četě a hodnostní označení v československé armádě. Nikdo se jej třeba vůbec nezeptal na americké válečné zajatce, kteří zmizeli, na sovětské zájmy v oblasti chemických a biologických zbraní, strategické klamání, dlouhodobé plány, mezinárodní obchod s narkotiky, mezinárodní terorismus či na ovládání myšlení - téma tohoto článku. A to navzdory tomu, že v době, kdy Šejna uprchl z Československa, CIA řídil Richard Helms, jež byl silným zastáncem Allena Dullese a projektu MKULTRA.

Se Šejnou jsem se seznámil koncem 70. let a čas od času jsme spolu pracovali téměř dvacet let. Jeho informace byly vždy šokující – nejen vzhledem k jejich vážným důsledkům v oblasti národní bezpečnosti, ale snad ještě víc i proto, že jim americká rozvědná komunita nevěnovala patřičnou pozornost. A navíc, kdykoliv se k relevantním informacím vynořily další zdroje, vždycky jenom podpořily Šejnova tvrzení. Jelikož znal pozadí motivací a kontroverze z osobní přítomnosti na klíčových jednáních a významných společenských akcích, jeho informace byly také mnohem bohatší než běžné zprávy rozvědky. Společensky i profesně se stýkal se všemi nejvyššími sovětskými vůdci (Chruščov, Brežněv, Suslov, Ponomarjev, Grečko atd.), stejně jako s vrcholnými představiteli všech východoevropských satelitních zemí a dalších, jako je například severní Korea, Čína, Kuba, severní Vietnam a Laos. (V mé knize Rudý kokain je detailně popsán původ současného problému s ilegálními drogami – Rusko a Čína – spolu s rolemi různých komunistických vůdců, motivacemi a strategií sovětského kupčení s narkotiky, Družba národů. Je to asi ten nejlepší příklad jedinečných podrobností, které Šejna znal a sdílel s těmi, jež chtěli porozumět.)

Než Šejna v srpnu 1997 zemřel, dvanáct let jsem s ním vedl pohovory ohledně jeho vědomostí týkajících se sovětských zájmů a rozhodnutí v oblasti CW a BW, o tom, co se stalo s tisíci nezvěstnými americkými válečnými zajatci z 2. světové války, korejské, vietnamské a studené války a o kágébáckém protějšku projektu MKULTRA. Tato témata se prolínají, neboť tisíce nezvěstných válečných zajatců byly ze strany KGB použity jako laboratorní pokusná morčata při vývojových programech chemických a biologických zbraní a při zvlášť citlivých programech na vývoj chemických a biologických substancí, jež by mohly být používány v tajných operacích ke změně postoje a k navození změny v chování – to znamená v projektu FLEYTA.

Tyto informace, které jsem čerpal z Šejnova vědomí spolu s množstvím souvisejících informací, byly podle mého soudu ty nejdůležitější, se kterými jsem se za svých víc než třicet let v oblasti národní bezpečnosti kdy setkal. Háček byl však v tom, jak tyto informace prakticky využít. Allen Dulles ten problém znal. Informace byly tak příšerné, tak hnusící se všemu, v co chceme věřit, že lidé prostě nechtějí vědět – platí to i pro na slovo vzaté odborníky v americké rozvědce a v politických kruzích. Alibekova kniha Biohazard byla darem z nebes. Šejna teď už není mezi živými a už mu nic nehrozí. Alibekova kniha přinesla aktuální potvrzení ve věci nesmírné důležitosti, rozsahu a stále trvajícího utajování ruských programů na ovládání lidského myšlení a potenciálu. Nadešel čas všechno sepsat, aby ti, jež mají zájem zamyslet se nad nemyslitelným, to měli k dispozici. Kromě toho si myslím, že je to pro svobodný svět (oblast náboženství, businessu, financí, politiky, vlád a médií) natolik důležité, že to prostě nesmí zůstat nezveřejněné. (Výsledkem je kniha Betrayed; též na internetu na: 1stbooks.com/bookview/9840.)

Po 11. září je celá věc ještě víc naléhavá. Jak si má člověk vysvětlit naprosto iracionální nenávist ze strany tolika islámských vůdců a neuvěřitelně vysoký výskyt úspěšných akcí sebevražedných teroristů? Jak vychází najevo, Sověti měli již ve 20. letech program, podle kterého pronikali do všech hlavních náboženských proudů a jejich výukových center a jejich doktríny či ideologie měnili tak, aby tyto podporovaly sovětskou zahraniční politiku. Tento program byl nesmírně úspěšný a jeho výsledky můžeme například vidět na problémech, se kterými se potýká katolická církev. Šejna objasnil, jak byli Sověti (a jejich východoevropské sesterské rozvědné služby) úspěšní zejména v pronikání do islámského náboženství, v rekrutování islámských vůdců a v organizování teroristických hnutí, jehož zářným příkladem je PLO (Organizace pro osvobození Palestiny). Při plnění všech těchto úkolů byly široce používány drogy na ovládání lidského myšlení a je téměř nemyslitelné, že by nehrály hlavní roli při zpracovávání stoupenců k nesmyslné nenávisti vůči Spojeným státům, což byla také hlavní charakteristika sovětské doktríny, a k posilování vysoce spolehlivé stáje muslimských sebevrahů. Takovéto využití drog nebylo vůbec „průkopnické“. Drogy na ovládání myšlení používali Japonci na svých sebevražedných bombardovacích kamikadze a různé druhy sovětských drog byly používány k vystupňování šílené agresivity Vietkongu v průběhu války ve Vietnamu.

Během let spolupráce Šejna ozřejmil, že všechny ty počáteční obavy CIA, které vedly k zahájení projektu MKULTRA, byly naprosto oprávněné. Sovětský program ovládání myšlení má své počátky u NKVD (předchůdce KGB). Chtěli ovládnout lidskou mysl a byli přesvědčeni, že chemií toho lze dosáhnout. Tento program učinil veliký krok kupředu po druhé světové válce, kdy se do sovětského zajetí dostali němečtí a italští vědci, kteří též pracovali na ovládání lidského myšlení. Tento podpůrný potenciál byl CIA dobře znám.

Ano, Mindzentyho doznání bylo dílem drog první generace. Tyto drogy byly také těmi, které přiměly k doznání mnoho komunistických pohlavárů – včetně známých československých komunistů. Byly také použity na amerických válečných zajatcích z korejské války. První generace „přátelských“ drog, jež byla vyvinuta ve vědeckých laboratořích československého letectva, byla použita na amerických válečných zajatcích a způsobila, že tito před kamerami zatracovali americkou demokracii a vychvalovali komunismus severní Koreje. Tyto filmové záběry si v polovině 50. let našly cestu do televizního zpravodajství a byly odvysílány po celých Spojených státech.

V roce 1957 byl za vlády Chruščova celý program ovládání myšlení přesměrován. V minulosti se soustředil na kontrarozvědku a doznání při výsleších. Nyní měl pracovat ve prospěch nové ruské zahraniční politiky. Vše šlo jako na drátku. Tak rychle, že se v roce 1964 druhým ředitelem programu stal Boris Ponomarjev, šéf mezinárodního aparátu.

Během několika dalších let se vývoj a aplikace rozšířily natolik, že Sověti v roce 1967 konstatovali, že nikoliv nukleární zbraně, ale chemické a biologické zbraně (tak byly drogy na ovládání myšlení a narkotika klasifikovány) jsou zbraněmi budoucích válek. V této době bylo rozhodnuto o zásadním dvacetiletém vývojovém programu. Jeho cílem se stal vývoj kmenů kvalitativně nových biologických a chemických zbraní. Zároveň se zahájením tohoto programu byla část týkající se ovládání myšlení vyjmuta a oddělena. Přešla exkluzivně do kompetencí KGB. Nový šéf KGB Andropov spolu se Suslovem (ideologický mozek a ten, jehož Šejna považoval za nejzrůdnějšího ze všech komunistických pohlavárů) zorganizovali převedení veškerého řízení myšlení ovládajících programů, přičemž při procesu eliminovali Ponomarjevovu roli v dalším vývoji a schvalovací operační pravomoce, jež předtím spadaly do kompetencí různých sekretariátů ústředního výboru. Je vysoce pravděpodobné, že drogy na ovládání myšlení byly použity k vynesení Andropova do funkce generálního tajemníka v roce 1982 a že jsou dílem odpovědné za obrovský nárůst moci KGB a jejího vlivu během transformace SSSR v Rusko v období 1989-91.

Do roku 1968, kdy Šejna uprchl do Spojených států, existovalo již přes dvacet druhů drog ovládajících myšlení, jež byly vyvinuty a z nichž většina se již prakticky využívala. Většinou tyto drogy nebyly jednoduše tablety, které by kouzelně změnily postoj či chování. Takové účinky většina z nich nemá. Používají se spíš ve spojení s pečlivě připravenými psychologickými akcemi. Tyto drogy jsou „facilitátory“. Jsou vazelínou, která je zapotřebí, aby se kolo otáčelo. V některých případech – drogy používané k navození deprese či nedostatku motivace – účinkují dobře samy o sobě. Všeobecně je však lepší pohlížet na ně jako na nástroje usnadňující operaci a zvyšující pravděpodobnost jejího úspěchu. Drogy mohly být podávány ve formě tabletky přidané do nápoje, prášku, který se jednoduše sklepl z rukávu do vzduchu, nebo jako sprej. Dnes mohou být zakódovány do nějakého organismu, jež je poté použit jako „dopravce“, mohou být též předány vytištěným textem na papíru nebo přimíchány do léků, soli či cukru. Samotná aplikace drog se do roku 1968 stala stěžejním problémem, na který byl zaměřen hlavní vývoj. Byla to také doba, ve které přicházely na svět velice pokrokové technologie, jako například využívání neuropeptidů, nízkomolekulárních hmotných proteinů a genetická manipulace s organismy, které se staly centrem zájmu výzkumu a vývoje.

Škála potenciálu získaného do roku 1968 je zřejmá z různých hovorových názvů, jež při neformálních diskusích padaly mezi řádně prověřenými funkcionáři. Jak již bylo zmíněno, existovaly drogy, které se používaly k tomu, aby se lidé přiznali ke zločinům. Trochu odlišný druh drog se používal na „rozvázání jazyka“. Jejich použití umožnilo, že lidé volně hovořili na téma, o kterém by jinak nikdy otevřeně nemluvili. Určité drogy byly používány k navození přátelství a spolupráce. Tyto se většinou používaly ve spojení se správným pobízením ze strany psychologických specialistů rozvědky. Nepřátelé a „nevěřící Tomášové“ se tímto způsobem měnili na přátele a podpořila se tak spolupráce při různých jednáních.

V jiném směru existuje několik druhů drog, které fungují samy o sobě a jež byly vyvinuty k tomu, aby způsobily „sebezničující“ kolaps vedení. Patří sem drogy, které navozují silnou agresivitu, takové, jež přinášejí zmatení mysli, ty, jež ovládnou rozhodovací procesy u člověka a ty, jež zapříčiní, že lidé bezmyšlenkovitě říkají co mají na mysli, aniž by brali v úvahu následky takového jednání – jistý recept na to, aby politik úspěšně zdiskreditoval sám sebe.

Existují též drogy určené k použití proti shromáždění nebo skupinám lidí. Patří sem droga rozptýlená do vzduchu, která lidi destabilizuje a navodí chaotické chování. Lidé se začnou chovat jinak, nejprve se projevují charakteristickými rysy lidí, kteří vypili příliš mnoho alkoholu, poté jsou z nich hluční opilci a pak jednoduše začnou bláznit. Může se to zdát přehnané, dokud ovšem nezvážíme skutečný příklad takovéto situace, ke které došlo v roce 1951 v malé francouzské vesničce Pont-Saint-Esprit na řece Rhôně, kdy se jednoho večera u stovek řádných občanů začaly jevit známky šílenství.

Další druh drog narušuje lidskou schopnost racionálně a logicky uvažovat, jiný zase lidi demoralizuje a dává jim pocit marnosti a beznaděje. Seznam je impozantní, hrozivý a znepokojivě dlouhý.

Všechny tyto drogy se v době Šejnova útěku operačně používaly. Agresivní droga byla například dána generálovi československého letectva, kterého se chtěli Sověti zbavit. Byla mu podána při obědě. Po obědě tento generál, ač profesionál, úplně ignoroval špatné počasí, nasedl do svého letadla a letěl na schůzi do Prahy. Cestou se zřítil. Konec problému.

Droga rozvazující jazyk byla bulharskou rozvědkou podána britskému bankéři. Tímto způsobem se bulharský vůdce Todor Živkov předem dozvěděl o britském rozhodnutí devalvovat libru. Šejna se při obědě Živkova ptal po zdroji této informace. Živkov odvětil: „My jsme velmi konzervativní. Nemusím presidenta banky přece verbovat. Stačí, když si se mnou dá oběd. Pohodlně se usadím a nechám ho, aby mi o všech britských plánech vyprávěl.“

Tyto drogy, které rozvazovaly jazyk, se staly často používaným nástrojem ve vědecké špionáži. Čeští a sovětští vědci řekli specialistům z rozvědky co potřebují vědět a kdo na Západě by byl dobrým zdrojem takové informace. Rozvědka vyhodnotila situaci, vybrala ten nejlepší „zdroj“ a našla vhodnou konferenci, na kterou by mohl být dotyčný americký či evropský „zdroj“ pozván. Rozvědka také dodala východoevropského vědce, který hovořil tím kterým jazykem a dobře rozuměl všemu, o čem byla řeč. Pracovníci rozvědky doprovodili východoevropského vědce na dané místo schůze, šikovně vmanipulovali západního vědce ke společné neformální večeři či obědu, kdy mu pak osvědčeným způsobem podali tu správnou drogu. V průběhu večeře či oběda se rozvíjela diskuse a informace se jen hrnuly. Na tomto druhu tablety je nejlepší to, že „zdroj“ si druhý den nevzpomíná na nic, co předtím řekl.

Tyto drogy se také staly dobrým zdrojem k vydírání a politické rozvědce. Byly například použity na personálu kongresu USA a na členech politických a dělnických delegací, kteří navštívili Československo. Hosté pod vlivem drog otevřeně hovořili a problémech ve svých stranách a slabostech svých šéfů. Zajímavým aspektem některých těchto drog bylo, že mohly být podány celé skupině – třem nebo čtyřem lidem v delegaci – a všichni se rozhovořili, každý chtěl svým dílem „trumfnout“ vyprávění svého kolegy. Všechny informace byly pečlivě vyhodnoceny a uschovány pro budoucí využití v ovlivňovacích a vydíracích akcích.

Drogy k navození přátelství a spolupráce se používaly k ovládání různých organizací, například Světové radu míru a Skupiny 15 národů za odzbrojení. Často byly používány proti jejich spojencům při vyjednáváních. Šejna uvedl několik akcí proti zástupcům ze severního Vietnamu, kteří v Praze často žádali o větší vojenskou pomoc. Vietnamci své plány vždycky udržovali v tajnosti, dokud se jim ovšem nepodaly ty správné drogy. Potom z nich Češi požadované informace bez námahy dostali. Šejna se smíchem vzpomínal, jak Vietnamci během problematického vyjednávání po zvýšené dávce drog ustoupili a souhlasili s českým postojem. Když se pak vrátili do Hanoje, pěkně to prý od svých nadřízených schytali.

Jedna z přátelských drog, často používaná k proměně ruských nepřátel na spojence, fungovala následovně. Češi pozvali problémového jednotlivce na jedno či dvoutýdenní konferenci do Československa, jež nebylo považováno za „nepřítele“. Potřebná přátelská droga pak byla dané osobě dva dny, obvykle při snídani, podávána. Dalších několik dní se dál podávaly drogy a specialisté rozvědky se neustále zdržovali v přítomnosti dané osoby a vkládali jí do hlavy myšlenky a koncepty namířené tak, aby ji odvedli od problémů, které měla s Rusy a aby se jí v hlavě uložila zcela opačná perspektiva. Během čtyř nebo pěti dnů tato osoba v sobě již déle nepřechovávala nepřátelský postoj vůči Rusům. Stal se z ní „nový člověk“, tolerantní a většinou velice přístupný.

Jak by se dalo očekávat, čas od času se vyskytly problémy. Někdy se droga vymkla z ruky a hrozilo, že dojde k nějaké nepříjemné situaci. Proto se věnovala značná pozornost vývoji drog, jež by sloužily jako protidávka, a dalším operačním pomůckám jako je alkohol, aby se zamaskovala špatná reakce na podanou drogu. Při důležitých operacích byl navíc nablízku schopný lékař rozvědky, který mohl vzniklý problém ihned řešit.

Výsledky ruského protějšku amerického projektu MKULTRA, jehož uvedené příklady jsou jen malou ukázkou, mohou být těžko stravitelné. Zejména pro ty, kteří nejsou zběhlí v možnostech současné neurofarmakologie. Technicky jsou tyto výsledky velice realistické, zejména když známe okolnosti vývojového programu v Sovětském svazu. Do těchto okolností patří možnosti spolupráce s prvotřídními světovými vědci, přednostní využívání lékařských zařízení, okamžitý přístup ke schopným farmakologům včetně těch v Západní Evropě, a co je nejdůležitější, neomezený přísun lidských pokusných morčat bez jakýchkoliv restrikcí co do nakládání s nimi. Zde je spojitost s nezvěstnými válečnými zajatci a dalšími vězni.

Realita potenciálu farmakologických drog na ovládání myšlení byla americké lékařské komunitě tak dobře známa, že se v lednu 1961 na kalifornské lékařské fakultě v San Francisku konalo symposium s názvem „Ovládání myšlení“. Ve svém úvodním referátu děkan Dr. John Saunders hovořil o obrovském potenciálu farmakologického ovládání myšlení a konstatoval, že narůstají vážné obavy z jeho možného zneužívání. „Zejména mezi těmi starostlivými lékaři panuje silný pocit znepokojení,“ řekl. „Máme zde k dispozici, k rozumnému či nerozumnému použití, rostoucí řadu prostředků, které ovlivňují lidské bytosti… Za účelem modifikace chování jednotlivce je nyní možné působit přímo na něj, kdežto v minulosti se tak dělo modifikací jeho prostředí.“

Byla to přesně tato schopnost modifikovat specifickými směry chování a postoje, jež se stala cílem projektu MKULTRA z dílny CIA, a jak nyní víme, i projektu FLEYTA z dílny KGB. Vzhledem ke stručnému zdůvodnění, které podal Allen Dulles v roce 1953 a vzhledem k pozdějšímu úsilí utajit povahu a výsledky programů jak CIA tak KGB, není vůbec snadné tuto skutečnost přijmout. Přesto stojí zato se nad ní pozorně zamyslet. Důsledky jsou děsivě vážné, nebo by mohly být, pro vůdčí osobnosti v businessu, financích, politikách, vládách, náboženstvích, a ano, i pro rozvědku a státní politiku na celém světě.Už varování je dostatečným zabezpečením.

(překlad: Hana Catalanová)

PhDr Joseph D. Douglass Jr. je autorem knihy Betrayed: America´s Missing POWs (Podvedeni: Nezvěstní američtí váleční zajatci), která je v elektronické i tištěné verzi v originále k mání na 1stbooks.com/bookview/9840. Tato kniha by neměla chybět v knihovně žádného Čechoslováka, který se chce podívat pravdě do oči, který chce poznat temnou skvrnu v nedávné historii Československa či probudit svědomí, jež předstírá, že usnulo. Pokud by měl některý s českých či slovenských nakladatelů zájem knihu pro informování veřejnosti vydat, autor je ochoten zpracovat její zkrácenou verzi – originál má 472 stran.
Hana Catalanová (hana.catalanova@worldonline.cz)

Cesti internetaci schvaluji zmlaceni Kateriny Jacques..

Jako reakce na svuj predchozi clanek "Gun! Gun!! Gun!!!" jsem dostal nekolik tisic emailu. Co mi sdelovaly vysvetlim dale, ovsem hned ze zacatku bych rad oznamil, ze jsem se zrejme mylil ve svem tvrzeni, ze policista Ceske republiky pricmrdavajici tomu, co mlatil Katerinu Jacques, drzel v ruce pistoli.

Dostal jsem celkem pet vysoce kvalitnich zaznamu celeho incidentu a vetsi mnozstvi fotografii presne te padesate ctvrte vteriny, kdy jsem byl v dojmu, ze je tam pistole. Nyni jsem nucen uznat, ze jsem se mylil.

1. Na prvnim zaznamu je jasne videt, ze policista drzi tmavomodry kanadsky pas, je jasne videt i ta korunka na znaku. Drzi to sice dost neobvyklym zpusobem, ale je to jasne kanadsky pas. Mylil jsem se.

2. Na druhem zaznamu je jasne videt, ze policista drzi timz neobvyklym hmatem notes nebo poznamkovy blok v cernych kozenych deskach. Neni to pistole.

3. Na tretim zaznamu je videt, ze to, co policista drzi je mala ctyrhranna damska kabelka. Zda je to falesny Louis Vutton, jako mela v oblibe Sarka Grossova neni mozne rozeznat. Zadna pistole.

4. Na ctvrtem zaznamu je videt, ze to co policista drzi, je vysilacka Motorola, s cudlikem nahore a gumovou antenkou typu "praseci ocas", ktera trci dopredu. Zase zadna pistole.

5. Na patem zaznamu drzi policista cerny obdelnikovy tezko identifikovatelny predmet, urcite ne pistoli.

Dostal jsem i radu fotografii, vyseku one situace. Policista na zadne z nich nema pistoli a drzi ruzne predmety, z nich nejzajimavejsi se zda byt na delku prelozeny casopis Playboy s Paroubkem na obalce, ktery do kamery ukazuje sevrenou pest se vztycenym prostrednikem.

Takze tolik k casto vyzadovanemu "dementy".

A pak jsem zacal delat svuj pruzkum verejneho mineni, podle odhlasu z emailu, ktere mi chodily. Delal jsem si carky na podlozce vedle pocitace. Vysledky jsou zajimave.

Plnych 100% odpovedi od ctenaru, kteri bydli mimo uzemi Ceske republiky, utok Ceske policie na Katerinu Jacques kategoricky odsoudilo. Nedostal jsem jediny email od emigranta, ktery by to schvaloval.

Ze ctenaru, kteri bydli v Ceske republice:

pres 99% zmlaceni Kateriny Jacques schvalovalo, protoze:

a) strhla policistovi odznak (je to sberatelka odznacku vykrikujici au au au!)
b) cele zmlaceni bylo jen divadlo narezirovane Havlem
c) cele zmlaceni bylo vyprovokovano kvuli volebnim preferencim
d) Hana Marvanova jela okolo tramvaji
e) je to sestra Moniky Pajerove
f) je to krava zelena
g) mela dve deti s francouzkym trockistou a ted zije s prazskym anarchistou
h) ji Bublan s Uhlem vecer navstivili
i) je dobre placena z Tibetu (copyright Frantisek Fuka, obecni blazen ceskeho internetu)
j) je to spinava predvoleni politika a je stejne lepsi jit do hospody
k) neposlechla vyzvy policajta k opusteni prostoru
l) v Americe taky bijou cernochy, tak co? Zkuste si takhle protestovat v Americe, zabijou vas, tam je fasismus a ne v Cesku.
m) ona sama policajta napadla, on se jen branil.
n) na billboardu mezi Vinohradama a Zizkovem je vyfocena s Bursikem a nejsou na ni zadna zraneni videt, takze to vsechno byla lez!

Pokud chcete na vlastni oci videt variace tehoz - kliknete na tuto adresu
http://zpravy.idnes.cz/diskuse.asp?iddiskuse=A060505_114911_domaci_mia

Mene nez jedno procento ctenaru z CR k tomu nemelo zadny nazor, protoze stejne musi chodit kazdy den do prace, tak co se pro ne same zmeni? Nic. Nekolik z nic mi popralo vse nejlepsi a Hare hare hare Krisna. Jo, z Ceska.

Na mem rozesilacim seznamu je i pomerne velke mnozstvi knezi (od evangeliku, pres katoliky az po husity), kteri se mnou pravidelne po mych clancich diskutuji. Tentokrat se neozval ani jeden. Ani muk. Dva ctenari z CR se z meho seznamu odhlasili, se zduvodnenim, ze si mysleli, ze jsem pravicak, ale teprve ted jsem ukazal pravou barvu, kdyz se takove baby zastavam.

Ted jsem vyseuvedeny text dal precist jednomu priteli a on mi tvrdi, ze pruzkum POUZE pres internet je zkresleny, protoze je znamo, ze v Cesku maji internet jen studenti (a to jsou uplni idioti) a nebo lide, kteri se tak ci onak zkompromitovali kolaboraci s komunisty. Hm. Anyvej, je to porad pruzkum verejneho mineni ceskych internetaku. Jen obycejna statistika, nikoho nekritizuju, nikomu nenadavam - tak mne z niceho neobvinujte.

A jen posledni zprava, prislo mi to emailem, pochazi to asi z casopisu Blesk (abych neporusil copyright):
" Policista Tomas Cermak se primo vyzival v tom, ze na sluzebne bil vladni urednici Katerinu Jacques pendrekem do rozkroku.

To hranici se sexualni uchylkou! Pripustil to specialista na tyto deviace Ludek Danes. Kolik takovych lidi slouzi u policie? Tezko rict. Policejni psychotesty na to neprijdou. "Odhali pouze sklony k agresivite, sexualni deviace ne," potvrdila policejni psycholozka Ludmila Cirtkova.

"Na policii se se mnou zavrel v mistnosti. Jecela jsem, ze s nim nechci byt sama, ale nikdo neprisel. Bil me dost brutalne pendrekem do rozkroku," popsala Blesku "vysetrovaci" metody Cermaka jeste dnes otresena reditelka sekce lidskych prav Uradu vlady. Biti do genitalii doklada i lekarska zprava. Tu predlozila inspekci ministra vnitra, ktera pripad vysetruje."

Takze baba zelena, ktera si tenhle humbug sama vymyslela, aby ziskala volebni preference, se asi triskala mezi nohy pendrekem sama. To jsou dneska lidi. No muselo to tak byt, jak jinak? Potvrdi vam to kazdy odbornik a rozumbrada z ceske hospody.

Jsem znam coby history buff a tak mne napadlo, ze za protektoratu byl za schvalovani utoku na risskeho protektora trest smrti zastrelenim. Ale to jen tak ... to s tim nesouvisi...

Gun! Gun!! Gun!!!

Pokud zrovna nezijete v Patagonii (i kdyz i to je mozne) pak vam jiste neunikla nejnovejsi zvireckost ... ehm, policejni zakrok... prazske policie proti pani Katerine Jacques. Pani Jacques je mlada zena, pry politicky cinna v jakesi funkci, dokonce za Stranu zelenych, coz znamena, ze asi bude mirne potrhla, ovsem v tomhle pripade stala na chodniku se svymi dvemi detmi a pokrikovala a protestovala proti pruvodu neonacistu, ktery byl ochranovan s neonacisty sympatizujici (to neni zadne tajemstvi) prazskou policii. Prazska policie je vubec uzasne dilo - mladi policiste, kteri slapou chodnik a tlucou lidi jsou ve velke vetsine sympatizanti neonacistu, skinheadu a takove zvere, kdezto jejich sefove jsou bez vyjimky byvali clenove KSC - a velice dobre si rozumi. Go figure.

Pani Katerina Jacques muze byt trikrat blazniva, ovsem v civilizovane zemi, za kterou se Ceska republika dnes vydava, ma i blazniva zenska pravo a povinnost protestovat proti pruvodu neonacistu. To aby bylo jasno.

Prave dosla, dosud neoverena informace pravi, ze i ten co tam pacifikuje vrestici pani Jacquesovou pry slouzi u policie od roku 1987. Dalsi komunista.

Video zaznam celeho napadeni vrestici zenske s dvema detmi prazskou policii je na internetu a muzete si to prohlednou na adrese http://webtv.idnes.cz/

A ted prijde to dulezite: Na tom videu jeden z policajtu, kteri "pacifikuje" mladou zenskou ma v ruce pistoli. Pistoli vytazenou z pouzdra. Pistoli namirenou na povalenou zenskou, na ktere uz kleci dalsi policajt. Dovedete si to predstavit v te zle Americe? Za neco takoveho by tady chudaka policajta ukrizovali a zavreli. V Cesku je to normalni.

Neverite? Overte si to sami, najedte si na 54 vterinu zaznamu na http://webtv.idnes.cz/ Je to tam, policajt drzi pistoli!

At mi ted nekdo vyklada, ze Ceska republika neni komunisticko-fasisticky stat! Je to na vas...